Zpěvačka si před vystoupením musí hlídat, co pije a jí. Jednou mě zradila káva, říká operní pěvkyně Edita Randová

Mezzosopranistka Edita Randová ovládla všechna známá světová pódia. Mezi životní sny, které se jí splnily, patří hlavně vystoupení v newyorské Carnegie Hall a v Opeře v Sydney. Ke každému divákovi ale přistupuje jako k individualitě a nerozlišuje, zda zpívá ve slavné síni nebo v malém českém městě. „Pro mě je každé jeviště svým způsobem velmi důležité a jdu do toho naplno.“

S obecenstvem se vždy snaží hned na začátku vystoupení navázat kontakt, i když se v jednotlivých zemích liší. „Já bych řekla, že hlavně naše české publikum je velice chladné a neprojevuje až tak nadšení, jako třeba diváci v jižních státech Portugalsku, Španělsku nebo Itálii. Tam jasně dají najevo, co se jim líbí a jsou otevřenější.“

Dveře do Itálie jí otevřelo studium

Itálii, která byla vždy centrem operního světa, si zamilovala a povedlo se jí zde svým uměním prorazit. Tomu ale předcházelo studium jazyka a italské kultury. „Dostala jsem stipendium italské vlády a studovala jsem tu na dvou nejprestižnějších univerzitách pro cizince. Udělala jsem si tím i kontakty, no a ty a samozřejmě italština mi otevřely do Itálie dveře. Není to ale jednoduché, v současné době jsem jediná z českých pěvkyň, která v Itálii vystupuje.“

Při vystoupeních, a to ani na těch nejslavnějších jevištích, už trémou netrpí, musela se to ale naučit. „Když lezete pořád na jeviště, tak se naučíte ovládat samu sebe, ale musíte si to i velmi dobře srovnat v hlavě. Nervy ubírají z výkonu. Já jsem se naučila hlavu ovládat a říkat si, že všechno perfektně umím.“

Než jde zpěvačka na pódium, musí si také hlídat, co jí a pije. Problém mohou způsobit třeba oříšky nebo minerálka s bublinkami. Editu Randovou jednou zaskočila i káva. „Před koncertem mi nabídli kávu, a tu jsem chtěla, protože ji moc miluju. Jenomže oni mi dali kávu s lógrem. Já jsem si lokla těsně před odchodem na scénu a ten lógr mi uvízl v krku. Zpívala jsem Samsona a Dalilu a uprostřed operní árie jsem musela začít znovu, protože už se to vůbec nedalo.“

Tóny nad městy

Edita Randová a Alex Mynářová|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas

Edita Randová se hudbě a zpěvu věnuje od dětství, už od pěti let navštěvovala Základní uměleckou školu. Studovala zpěv a také hru na klavír. Nicméně její cesta k uměleckému povolání nebyla přímá. Vystudovala ekonomii a dokonce pracovala na letišti. „Bylo to dané tím, že rodiče nechtěli doma zpěvačku, nezdálo se jim to jako bezpečné povolání. Někdy i publikum si totiž myslí, že celý den někde ležím, večer si na sebe vezmu nádherné šaty, pak něco zazpívám a zase pak ležím. Ono je to ale tak strašně náročné povolání, že se musíte připravovat neustále.“

K ekonomii by se však slavná operní pěvkyně mohla kdykoliv vrátit. Nedávno si dokonce dodělala i magisterské studium a vystudovala mezinárodní vztahy a diplomacii. Zatím tyto své znalosti využívá mimo jiné při realizaci mezinárodního hudebního festivalu Tóny nad městy, kde je hlavní organizátorkou. Největší radost má, když se jí povede i do malých měst v Česku získat na vystoupení umělce světového významu.

Co všechno příprava festivalu obnáší a z jakého zahraničního hosta měla Edita Randová největší radost? Jaké nesplněné sny ještě má, a na kterém světovém pódiu by chtěla vystoupit? Poslechněte si v záznamu pořadu.