Zlatá studánka Heleny Mičkalové
Připomínka nedožitých 85 let pedagožky, sběratelky, folkloristky a organizátorky Heleny Mičkalové z Velkých Karlovic. Do valašské dědiny, na stráně a paseky nás zavede Ženská pěvecká skupina Karlovjanky s cimbálovým doprovodem Jana Rokyty staršího.
Helena Mičkalová (1935–2011) se narodila v Mistříně u Kyjova. Jako dítě trávila každé prázdniny u prarodičů ve Velkých Karlovicích v Podťatém, odkud pocházela její maminka. Vystudovala Střední pedagogickou školu v Kroměříži (1954) a Pedagogický institut ve Zlíně (1966).
Ve Velkých Karlovicích nastoupila na své první učitelské místo pod vedením zkušeného ředitele Miroslava Tettera. Celý aktivní život pracovala jako učitelka, později jako zástupkyně ředitele. Vedla i obecní kroniku Velkých Karlovic. Roku 1958 se provdala za Jiřího Mičkala, vnuka Jury Vašutového z Čartáku na Soláni, s nímž měla dvě děti. Rodinnými přáteli byli například Karel Hofman nebo Marie Chovanečková.
Vedle povinností si vždy dovedla najít čas pro celou řadu zálib a celoživotních lásek. Patřily k nim především knihy, ochotnické divadlo a národopis, kterému se věnovala mnoho let. Působila ve Valašském krůžku UP závodů, folklorním souboru dospělých. Dvacet sedm let vedla dětský soubor Javorníček a od roku 1978 pěvecký sbor žen Karlovjanky, se kterým dosáhla řady úspěchů.
Nezajímaly ji jen písně a tance, ale i pověsti a originální vyprávění plné krásného nářečí, které sbírala a zapisovala podle vyprávění pamětníků přes třicet let a zúročila ve svých knihách O čem si vyprávjajú Karlovjané (1995), Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo (1999), Co si pamatujú Karlovjané (2001), souborně vyšly pověsti v knize Zlatá studánka (2001).
Přispívala také do novin a časopisů a publikovala zajímavosti z historie a místopisu Valašska a Velkokarlovicka. S ředitelem školy Jindřichem Dudou spolupracovala při vydávání časopisu Dědina pod Bezkydem. Další její velkou láskou byla turistika, zajímala se o historické stromy a květiny.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
