Životní energii jsem podědil po rodičích, říká švarný osmdesátník a trombonista Mojmír Bártek
Mojmír Bártek je legendou mezi jazzovými muzikanty a říká se mu fantom jazzového trombonu. Nositel Ceny města Brna a vsetínský rodák, hudební skladatel, trombonista a pedagog prožil většinu profesního života v Orchestru Gustava Broma. Kromě vlastního big bandu The Young Pekáč, který tvoří mladí hudebníci, vede ještě jazzový orchestr na brněnské konzervatoři.
Kde bere i ve svých osmdesáti letech svou nekonečnou energii? „Myslím, že jsem to přejal od rodičů. Moje maminka byla velice čiperná, chodila po horách. Sám jsem se na Valašsku procházel, to mi pomohlo ve výchově i fyzicky,“ vzpomíná.
Ve hře na trombon je stále aktivní. „Snažit se musíte pořád, samo to nehraje. Denně aspoň půl hodiny hraju. Je to obtížnější, než když mi bylo 50 roků. Ale povinnost člověka vede, že se musí cvičit.“
Zažívá ještě ve svých letech trému? „Už to není takové jako kdysi. Největší trému jsem měl při nástupu do orchestru pana Broma. Měl jsem zahrát sólo, bylo tam deset tisíc lidí – stál jsem na pódiu a bál jsem se. Kolega saxofonista mě praštil do zad a zakřičel: ‚Mojdo, jen se nepodělat!‘ a já jsem vyskočil, přeletěl pódium k mikrofonu a něco jsem tam zahrál.“
Kde vznikají nápady na hudbu? A jaký má Mojmír Bártek vztah k tichu? Poslechněte si v Apetýtu, kde zavzpomínáme na jeho hudební dráhu a popřejeme mu k osmdesátým narozeninám.
Související
-
Mojmír Bártek, sólista zlaté éry Orchestru Gustava Broma, oslaví osmdesátiny koncertem
Brněnský trombonista, skladatel a jeden ze zásadních členů původní formace Orchestru Gustava Broma Mojmír Bártek oslaví letos na jaře kulatiny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
