Zapomenuté vánoční zvyky z Přešticka a Nepomucka

Vší mušky

Dávní hospodáři na Štědrý den časně ráno dodržovali starý zvyk. Aby zejména ovocné stromy v zimě v sadech neomrzly, ovazovali je povřísly, tedy slaměnými svazky používanými o žních k ručnímu vázání snopů obilí. Vstávalo se časně ráno, aby se nezaspalo a aby ovazování začalo dřív než u sousedů. Každý chtěl předběhnout toho druhého a zejména děti se při ovazování hlasitě překřikovaly. Přivolávaly tak úrodu svým stromům. Ve Lhovicích na celou ves při ovazování zněly dětské hlasy: Ovazujte se švestičky, hruštičky, jablíčka. Na naši ourodu, na sousedojc mráz! Ve Vřeskovicích a v Borovech žertem dodávali: Babku na provaz, dědka na řetěz, budou se škubat jako pes. V Měčíně a na Plánicku se ještě říkalo: Na naši ourodu, na sousedojc špic, aby nebylo nic. Vší mušky na sousedojc hrušky.

Kvrdlačky z vánočního stromku

O Štědrém večeru chodil obecní slouha ve Lhovicích od domu k domu a hrál na trubku. Toto vánoční vytrubování každý radostně očekával. Lidé mu dávali peníze, housku či jiné pečivo za služby, které pro ně činil za celý rok.

Vánoční stromky naši předkové zpravidla odstrojovali po svátku Tří králů. Z jejich kmínků pak do kuchyně zhotovovali kvedlačky, v místním nářečí kvidlačky či kvrdlačky. Ještě naše babičky jimi uměly i bez mixéru chutnou vomáčku pořádně vode dna zakvrdlat, aby se nepřipálila.

Koupel v penězích

Na Štědrý den se naši předkové myli ve vodě s mincemi, což jim mělo přinést bohatství a prosperitu. Také jáhly nebo hrách na jídelníčku měly zajistit, aby bylo v domě po celý rok peněz jako zmíněných zrnek nebo kuliček.

Na Přešticku sestávala štědrovečerní večeře z rybí polévky, smažené ryby, štrůdlu a buchtiček. V chudších domácnostech byly vdolky, omáčka z hub a krupičný kuba. Dobytek dostával ochutnat od každého jídla. Drůbeži se sypal mák nebo hrách – opět ko­lik zrníček či kuliček pták sezobe, tolik vajíček v příštím roce snese. Pes, který dostal o štědrém večeru trochu medu, už nikdy nikomu neublížil.

Věštění ze škopku

K prostřenému štědrovečernímu stolu se usedalo po východu prv­ní hvězdy. Sešel-li se lichý počet stolovníků, hrozila jednomu z nich do roka a do dne smrt. Z téhož důvodu se po večeři od stolu hned nevstávalo. Pod ním spočinula železná sekera nebo rádlo, a kdo si o ně opřel nohu, byl celý rok zdráv.

Když dívky vylévaly vodu od nádobí ze štědrovečerní večeře, překlopily ško­pek dnem vzhůru, položily na dno ucho a pozorně poslouchaly. Když usly­šely sekání, čekal na ně tesař, když rozeznaly bušení, vyhlédl si je kovář, když troubení, musely se spokojit s pastýřem.

Kašička pro Meluzínu

Než odešli hoši na půlnoční, vložili si do kapsy tři lístky se jmény dívek. Když kněz řekl při mši gloria, každý vy­táhl jeden lísteček. Na něm mělo být jméno budoucí manželky. Před půlnocí počítala mládež hvězdy na nebi. Čím více jich kdo napočítal, tím déle žil.

Je-li obloha o štědrovečerní půlnoci jasná a hvězdná, čeká všechny podle lidové víry našich předků dobrý rok. Naopak mlha a hustá oblaka věstí nedobré události. Když bylo o Svaté noci slyšet zvonění, kokrhání či skučení větru, házela se do vzduchu hrst mouky jako oběť pro Meluzínu a za okno se kladla mouka a sůl se slovy: „Utiš se, větříčku, uvař si kašičku!“ Kdo na Štědrý večer ve vsi první rozsvítil, měl následující rok nejvíc blech.