Zaměstnanci brněnských tepláren si pěstují vlastní banány, mezi kotly se exotickým rostlinám daří

Mezi velkými hlučnými stroji a soustavami trubek byste zimní zahradu s banánovníky asi nehledali. V brněnských teplárnách ale existuje hned několik takových.

Zaměstnanci tepláren se nestarají jen o to, aby Brňané doma nemrzli. Pečují i o exotické rostliny, kterým se v provozech mimořádně daří.

„Původní banánovníky dorostly do výšky asi dva až dva a půl metru. To co tady vidíte, tak to už je druhá generace,“ ukazuje rukou směrem k velkým květináčům výrobní ředitel brněnských tepláren Tomáš Weigner. Zeleň roste u zdi kousek vedle čerpadel a spousty trubek. Na listy ze střešního proskleného světlíku září spousta světla, v místnosti je velké horko.

Mezi trubkami, kotly a turbínami se teplomilným exotickým rostlinám mimořádně daří

„Máme tu banánovník, kokosovou palmu, datlovník,“ vyjmenovává Weigner. V provozní hale na Červeném mlýně je velký hluk. O vzniku tradice v roce 2000 proto už v klidnější kanceláři mluví provozovatel měření a regulace brněnských tepláren Jan Kachlík. „První sazenici přinesl kolega, teď už je v důchodu. Asi dvakrát nebo třikrát jsme zažili, že jsme měli úrodu,“ vybavuje si Kachlík.

Banány podle něj byly malé, asi deseticentimetrové, zelené. „Byly štíhlé jako prsty, ale rostl jich velký trs,“ vybavuje si Weigner a dodává: „Já bych sice rád řekl, že to byly ty nejsladší banány na světě, ale musím říct, že se nedaly konzumovat, to vůbec nebylo k jídlu.“ Jan Kachlík přidává: „Ale vůní určitě předčily banány, které se prodávají v obchodě.“

V péči o exotické rostliny není žádný systém, kolegové v teplárnách se o ně i tak starají pravidelně. „Když se odchází na oběd, nebo když se ráno mění šichty, tak je zalíváme,“ říká Kachlík. On i Weigner doufají, že by za pět let mohly rostliny vyrůst a zesílit natolik, že by mohly opět plodit jako předchozí banánovníky.

autor: Tomáš Kremr
Spustit audio