Virtuální realita ve výuce? Na Masarykově univerzitě vyvíjí sadu her pro středoškoláky

„Ocitli jsme se na dvoře brněnské vily Stiassni. Jsou z nás takoví balónkoví panáčci a můžeme si tu vilu projít.“ Alžběta Šašinková z Filozofické fakulty provází naši redaktorku jednou z úloh, kterou spolu s kolegy vymysleli. Obě mají na hlavách brýle pro virtuální realitu a v rukou drží herní ovladače. „Od začátku mám pocit, jako kdybych hrála počítačovou hru. Procházím vilou a sbírám informace o předmětech, které se v ní nacházejí. Přitom si můžu procvičit poslech nebo konverzaci v angličtině,“ popisuje redaktorka Ivana svůj zážitek.

„Člověk se tak ponoří, zažere do toho prostředí nebo do toho úkolu, že zapomene, že se vlastně něco učí. Mohlo by to mít ten vliv, že se člověk rozpovídá, aniž by se na to nějak zvlášť soustředil,“ říká Šašinková.

Vědci postupně testují různé typy úloh. Zatím se jim nejvíc osvědčily klasické rolové hry, ve kterých se studenti vžívají do zvolených postav. Namodelovat se dá prakticky jakákoli situace, například objednávání jídla v restauraci. „Málokdo si to užívá, to vystupování v nějaké cizí kůži. Virtuální postavičky, které tam vidíte kolem sebe, nejsou úplně realistické. Což ještě často podpoří snížení ostychu a není tam taková ta přímá konfrontace.“

Čtěte také

Terapie virtuální realitou. Vědci z Brna testují nové možnosti léčby pacientů s neurologickými poruchami

Výukové hry by mohli využít učitelé na středních školách. Vědci už pro ně zkouší vyvinout také úlohy do dalších předmětů. Na gymnáziu ve Znojmě začal výzkumník Čeněk Šašinka testovat například úkoly pro hodiny zeměpisu. „Jsou témata, která mohou být pomocí virtuální reality vyučována mnohem efektivněji. Příkladem je téma vrstevnic. Student se může podívat na mapu, jak vypadá standardně, tu dvourozměrnou, a překlopit si mapu do 3D modelu.“

Využití v prezenční i distanční výuce

Podle Šašinkové se dá virtuální realita použít jako doplněk při prezenční výuce. Ještě větší efekt ale může mít při distančním vzdělávání. Skrze brýle spolu studenti a učitelé mohou v různých prostředích komunikovat a nemusí se spoléhat jenom na setkání u obrazovek počítačů.

„To může být velký rozdíl, jestli s těmi lidmi můžete více méně reálně interagovat nebo se vidíte jenom naplocho. Student dostane jeden headset půjčený domů na nějakou dobu a plní ve spolupráci s kolegy úkoly.“

Brýle pro virtuální realitu neustále zlevňují. Vědci proto předpokládají, že by se do budoucna mohly stát běžnou součástí školní výuky. Jednotlivé úlohy se proto informatik Jiří Chmelík snaží zpracovat do přehledné aplikace. „To bude fungovat tak, že si nasadíte headset a v tom headsetu uvidíte nějaký seznam aplikací. Tam si tu aplikaci vyberete, stáhnete a to je vlastně všechno.“

Kromě škol chtějí vědci virtuální realitu postupně dostat také do knihoven. Lidé by si v nich mohli půjčit vybavení a vyzkoušet si individuální výukové aktivity nebo by se mohli spojit s lektorem kdekoli na světě.