VIDEO: Tady bydlí rozhlas Brno. Jediný na světě má vlastní trezor

Po původní zahradě už dnes není ani památky. „Byla tady asi deset let, pak ale přišel protektorát a místo udržovaných záhonů tady správce choval drobná hospodářská zvířata,“ říká editor brněnského rozhlasu Miloš Šenkýř.

Že by pestrobarevné gladioly vystřídaly mečící kozy nebo králíci? „Jeden výrazný pozůstatek po bývalé zahradě je ale dodnes patrný: zakončení světlíku totiž vypadá jako skleník,“ hned doplňuje průvodce a architekt David Vávra. Má prosklené stěny i sedlovou střechu. Při západu slunce procházejí jeho paprsky skleněnými tabulkami, které se proměňují skoro ve zlaté cihly.

Trezor je hned pod vstupní halou s bývalými přepážkami. Místnost je velká asi 6x6 metrů, takže by se dovnitř klidně vešlo i několik lidí. Stačí odemknout několik zámků, otočit klasickým mosazným kotoučem, otevřít masivní černé dveře a jste uvnitř. V nedobytném srdci banky Union, které hlídalo několik strážných.

Čtěte takéTady bydlí rozhlas: Zlínské studio žije ve vile Jana Antonína Bati. Kdo ji ale navrhl?

„Z trezoru se stal rozhlasový depozitář, ale přilehlá chodba se občas využívala k natáčení ozvěny pro nějakou z her nebo pohádek,“ vysvětluje Šenkýř. Zbytek suterénu se při rekonstrukci přestavěl na moderní archiv, ve kterém „odpočívají“ cenné nahrávky a listinné archiválie. „Co bude z trezorem, se teprve uvidí, možná nějaká archivní místnost,“ dodává.

Kde bývalá banka vůbec stojí?

Na Beethovenově ulici, minutu chůze od hlavního brněnského náměstí Svobody. Na jejím pravém konci najdete neoklasicistní palác – rektorát Janáčkovy akademie múzických umění a na levém barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Mezi oběma budovami býval jezuitský klášter proměněný později v kasárna a zbořený roku 1904.

Na jeho místě vyrostla (v letech 1923–1925) moderní budova, sídlo brněnské pobočky banky Union, kterou navrhl architekt Ernst Wiesner v tehdy mladém funkcionalistickém stylu.

Natáčení brněnského dílu seriálu Tady bydlí rozhlas|foto: Veronika Skálová

 „Vstupní dvorana má původní design. Mramorem lemované rohy, několik dřevěných dveří, litinové topení. Celkový dojem ale kazí snížené podhledy a moderní kancelářský koberec. Ale aspoň nevidíme místa, kde je originální mramorová podlaha přelita betonem,“ říká průvodce a architekt David Vávra.

Za skleněnou stěnou byla kdysi velkolepá hala s přepážkami, kam si lidé chodili pro peníze. Cinkot mincí a šustění bankovek tu ale v polovině 20. století utichly a své místo tady od roku 1950 má Československý rozhlas Brno, jako regionální studio.

Bankovní interiér

„Původní velký prostor byl rozdělený příčkami a vzniklo několik studií se samostatnými režiemi. To největší má číslo osm,“ vysvětluje brněnský editor. Natáčejí se tady rozhlasové hry, pohádky a třeba Toulky českou minulostí. Dochovalo se i pár pozůstatků bankovní éry jako je výška sálu přes dvě patra nebo řada sloupů uprostřed místnosti.

V mezaninu najdete „ředitelské patro“, protože v bývalé kanceláři ředitele banky teď úřaduje taky ředitel, ale rozhlasový. Z přízemí sem vede velkorysé schodiště obložené ušlechtilým kamenem a stěny v hale lemuje mramor. Na patře je i zasedačka, ale s atmosférou 70. let.

Natáčení na střeše budovy Českého rozhlasu Brno.|foto: Veronika Skálová

Dýhové desky na stěnách, desítky zlatavých válečků, které visí ze stropu s prostými žárovkami. Tuto podobu dostala zasedací místnost při rekonstrukci v roce 1979 a interiér má odkazovat k „bruselskému stylu“

Jak se tam dostává denní světlo?

Architekt Ernst Wiesner dokázal přivést denní světlo i do středu své sedmipodlažní budovy. Jak? S pomocí velkorysého světlíku o rozměrech 3x3 m. Jeho stěny jsou v maximální míře prosklené a příjemně prosvětlují přilehlé místnosti a chodby. Podélná okna se dají vyklopit a umožňují tak cirkulaci vzduchu ve všech čtyřech patrech, kterými světlík stoupá vzhůru.

Točité schodiště ve tvaru písmene U je dalším architektonickým skvostem. Jako elegantní gymnastická stuha se vine z přízemí až na střechu a umožní vám rychlou prohlídku vyšších pater.

Čtěte takéTady bydlí rozhlas

První patro zabírají vysílací studia a redakce zpravodajství. Ve druhém a ve třetím vznikají hudební a dramatické pořady a také dokumenty. Ve čtvrtém byl kdysi ředitelský byt, který se v 50. letech stal působištěm několika básníků. Svou pracovnu tady měli Oldřich Mikulášek a Jan Skácel. A v posledním patře, kde schodiště končí, býval byt správce a protektorátního chovatele králíků.