„Ve společnosti s Menšíkem jsem si říkala: ty nejsi nijak vtipná,” svěřuje se Iva Janžurová

Kdo by neměl rád Zuzanu ze Světáků, herečku Kelettiovou ve filmu Pane, vy jste vdova!, nebo paní Týfovou ze snímku Marečku, podejte mi pero! a desítky dalších, kterými dodnes baví miliony diváků. A právě humor byl tématem, o kterém si s Ivou Janžurovou povídal Jožka Kubáník na jeho rozhlasové Pohovce.

„Humor je vlastně strašná dřina. A kromě toho, že fyzická, tak i psychická dřina,” přiznává herečka, která však ve všech svých rolích působí lehce a samozřejmě. „Já jsem dlouho ve svých začátcích těžila ze svého instinktu a z chuti být směšná. Spontaneitu nemůžete nikdy umlčet, i když byste měl na ni jako hlubokomyslnou myšlenkovou přípravu,” vypráví herečka a zamýšlí se nad humorem překvapivě velmi vážně. „Každý gag má svoje, až bych řekla, matematická pravidla, a to jsem si na několika komediích sama ověřovala,” dodává a v rozhovoru se přiznává i k vlastním pochybnostem na poli legrace a vtipu. „Kdykoliv jsem se ocitla ve společnosti s takovými génii jakými byl Vladimír Menšík, nebo Jiřinka Bohdalová, já jsem byla ta tichá, která sedávala v koutku a hihňala se, ale nikdy jsem se nesnažila nijak prosadit a říkala jsem si: tak ty asi nejsi nijak vtipná,” uvažuje Iva Janžurová.

V rozhovoru s Jožkou Kubáníkem také prozrazuje, jaký druh humoru je jí nejbližší a vzpomíná i na natáčení úspěšného filmu Což takhle dát si špenát, či slavné scénky s Jiřím Hrzánem, ve které jezdila na kolečkových bruslích a zpívala známé písničky. „Já jsem je měla prvně v životě na nohou, jezdila jsem v parku ve Střešovicích, holčičky, dcery, za mnou pobíhaly a lidi si mysleli, že jim matka nechce půjčit hračku,” vybavuje si odstupem bezmála padesáti let přípravu legendárního silvestrovského čísla. „Dodnes se na tu scénku moc ráda v televizi dívám,” dodává Iva Janžurová.

Jožka Kubáník ze zákulisí rozhovoru prozrazuje:

Když jsem byl malý, hrál jsem si na Janžurku. Nemusím tak asi nikomu vyprávět, co to pro mě znamenalo, když jsem si s paní Ivou povídal. Ani jsem nedutal a byl jsem až překvapený, s jakou odpovědností o své profesi, která často vypadá tak jednoduše, přemýšlí. A také jsem jí o mých dětských hrách mimo záznam řekl. Nevěřila tomu, myslela si, že si z ní dělám legraci. Inu, vážný člověk.
Jožka Kubáník