V brněnském muzeu se můžete pokochat automobilovými veterány bavorské značky BMW

Mezi nablýskanými vozy BMW zářícími novotou jsou na čestných vyvýšených stupíncích vystaveni i předchůdci soudobých modelů. Jako v každém muzeu, i zde se návštěvník z informačních panelů dozví o historii toho kterého veterána. Technické parametry jsou samozřejmostí, nechybí informace o typu vozu jako takového, ale návštěvník má možnost dovědět se i příběh samotného vystaveného exponátu.

O naleštěné černé limuzíně BMW 319 z roku 1937 si tak například přečtete, že si ji přivezl z Německa do tehdejšího Československa František Majer, výrobce likérů z Chomutova, který byl jeho prvním českým vlastníkem. Rodina Vránkova, tedy současní majitelé, ho koupila od jistého pana Strouhala v roce 2006. A přesto, že se Vránkovi zabývají renovacemi vozidel, předchozí majitel se o auto 46 let staral tak pečlivě, že se ho rozhodli ponechat v původním stavu. Každý tak může obdivovat vozidlo v jeho historické autenticitě.

K vidění jsou i další zajímavé rarity bavorské značky. Třeba kabriolet, jehož sedadla si původní majitel, významný továrník, nechal očalounit nevyčiněnou kravskou kůží. Strakaté černobílé vzory, které známe spíše z pastvin a luk, tak velmi vkusně povznášejí už tak impozantní vozidlo na ještě vyšší úroveň. Takto netradičně a luxusně zpracovaný vůz samozřejmě přitahoval pozornost i významných osobností té doby, kteří se u něj rádi fotili nebo se ochotně nechávali svézt. Byla to ale také doba druhé světové války, a tak se na jedné fotografii s tímto automobilem objevuje i persona, která se do historie Evropy zapsala černým písmem. Iniciály A. H. jistě rozklíčuje každý.

Vskutku unikátním vozítkem je pak BMW Isetta 250 z roku 1961, kterému by se klidně mohlo přezdívat Velorex v brnění. Na první pohled totiž připomíná plátěné vozítko, ve kterém kvapně prchal vrchní ve známém českém filmu. Isetta je ale kapotovaná a kola má čtyři. Jen ta zadní jsou tak blízko u sebe, že spíš vytváří dvojkolo. Nicméně malý diferenciál zadní kola odděluje. Nejzajímavější na tomto typu BMW je ale způsob, jakým se do něj nastupuje, a sice zepředu. Čelní sklo a přední kapota jsou tak zároveň dveřmi. S podobným řešením je možné se setkat snad jen u malého pásového stavebního stroje UNC.

Bavoráky jsou z Francie?

Každý asi ví, že když se řekne Bavorsko, řeč je o Německu. A když se řekne BMW, okamžitě nám naskočí vozidlo "bavorák". Jenže předchůdce společnosti BMW původně vyráběl letecké motory. A zrod vozidel pozdější značky BMW nastal ve Francii. V brněnském muzeu o tom mají nesporný důkaz. Ve sbírce pana Vránka je totiž pradědeček automobil bavorské značky - Austin 7 Chummy.

Austin 7 Chummy|foto: Zdeněk Truhlář

Toto vozidlo si nechal v roce 1921 na zakázku vyrobit sir Herbert Austin. Po tehdy osmnáctiletém designérovi Stanleym Edgeovi chtěl nové malé vozidlo pro svou řadu automobilů mimo továrnu, ve svém domě. Jméno Chummy pak odpovídá tvaru jeho karoserie. Tento typ vozu byl následně vyráběn ve Francii, ale od roku 1928 se výroba přesunula do Německa, do továrny DIXI, ze které později vzniká společnost BMW.

Od nadšení k celoživotní lásce

Celé muzeum a rozsáhlá sbírka čítající několik desítek historických modelů značky BMW by se neobešla bez velké lásky. Miloši Vránkovi jako mladíkovi učarovaly tyto vozy především pro jejich precizní zpracování. Rozhodnutí, že takové vozidlo musí mít, na sebe nenechalo dlouho čekat. V roce 1967 přišla koupě prvního vozu BMW - typ 326 kabriolet. Během jednoho roku ho Miloš Vránek dokázal zrenovovat tak, že ho připravil k dalšímu prodeji. A pak následovala koupě BMW 1800 s rokem výroby 1965. A po něm přišly další modely. Tak, jak přicházely na trh.

První opravy dělal sběratel doslova na koleně, ve stodole. Později vznikla dílna a pak rodinná společnost, která se zabývala renovacemi a opravami vozidel bavorské značky. Záliba tak postupně přerostla v životní poslání. Miloš Vránek o svých zrenovovaných exponátech velmi nadšeně hovoří, a když společně s jeho zaměstnanci nastartují některý z historických vozů, je na něm vidět stejně zaujaté zaposlouchání se do zvuku motoru, jako když milovník klasiky poslouchá dílo geniálního hudebního skladatele. Pro Miloše Vránka je to ta nejkrásnější hudba, kterou může slyšet.

Každý, kdo se za historií vozidel bavorské značky do brněnské Slatiny vypraví, se na stejné ploše může setkat i se současnými modely. V muzeu je k vidění také několik exponátů starých a nových součástek, aby měl návštěvník možnost srovnání technického vývoje. Poutavou výpravu do motoristické historie pak může zakončit občerstvením v kavárně, která je součástí interiéru haly.

Muzeum je volně přístupné během celé otevírací doby a vstupné se v něm neplatí. Své exponáty během roku obměňuje. Některé vozy se zapůjčují na jiné výstavy, další auta s jarní a hlavně letní sezónou vyrážejí na srazy historických vozidel a vystavená se vracejí do depozitáře, aby je vystřídaly další renovované klenoty na čtyřech kolech. Rozhodně tedy stojí za to se sem za nějaký čas zase vrátit.