Úskalí fotovoltaiky? Skladování energie a návratnost investic, tvrdí Macenauer z EGÚ Brno

Čtěte také

Česko v rozvoji fotovoltaiky zaspalo. Jsme pětkrát pomalejší než Polsko, říká šéf Solární asociace

Hlavním problémem energie ze solárních panelů je to, že vyrábí energii kolísavě podle slunečního svitu. Zároveň také v době, kdy ji většina domácností nepotřebuje. Tedy přes den, kdy jsou lidé většinou mimo domov. Řešením, které se nabízí, je koupě baterií. A tady Macenauer upozorňuje na návratnost celé investice: „Baterie v domácích podmínkách jsou mimořádně nevhodná záležitost. Svojí amortizací totiž zdraží jednu kilowatthodinu o tři až šest korun.“

Baterie má omezenou životnost okolo 10 až 12 let. Řada dodavatelů zmiňuje zejména parametr dobíjecích cyklů, který se uvádí okolo 6 000. Reálně ale baterie v domácnostech za dobu své životnosti absolvuje přibližně polovinu nabíjecích cyklů. K její výměně tedy dojde nikoli kvůli opotřebování, ale kvůli jejímu stáří. Fotovoltaika se naopak dobře uplatní ve firmách a provozech, kde poptávka kopíruje křivku dodávek ze solárních panelů.

Čtěte také

Obnovitelné zdroje někdy vyrábí elektřiny málo, jindy moc. V Rakousku ji zkouší ukládat do zásobníků s vodíkem

Velká úložiště

Maximum energie ze slunce přichází především během léta, naopak během zimy, kdy je jí potřeba nejvíce, je přínos solárních panelů minimální. Energii je tedy potřeba nějak skladovat. Současná úložiště s sebou ale podle Michala Macenauera nesou mnohá úskalí. Například superkapacitory, ve kterých se ukládá přímo elektrický náboj a jejich účinnost by se v budoucnu mohla pohybovat kolem 90 %, jsou velmi drahé a navíc s sebou nesou určitá rizika možných havárií. Proto je zatím nelze využít masově.

Čtěte také

Nové hliníkovo-sírové baterie by mohly pomoci domácnostem s přechodem na obnovitelné zdroje

Další možností je ukládat elektrickou energii transformací do jiné podoby, například kinetické, a v době poptávky ji přetransformovat zpět na elektřinu. Jedná se o gravitační úložiště, jako jsou přečerpávací vodní elektrárny s účinností cca 80 %. Testují se také velmi těžká závaží v dolech, která se při přísunu energie vytahují vzhůru a při poptávce pak kinetická energie závaží roztáčí dynama pro výrobu elektřiny. U tohoto způsobu je ale problematická samotná konstrukce takového úložiště.

Posledním způsobem je pak ukládaní chemickou cestou, tedy všem dobře známé baterie s účinností 85 %. Zde zůstává hlavním problémem amortizace, tedy omezená životnost.