Tři čtvrtě roku bez dovolené a pořád jedete naplno, říká Štěpán Bartoš o práci na covidovém oddělení

15. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Na covidovém oddělení začínal Štěpán Bartoš před rokem jako dobrovolník medik

V jihomoravských nemocnicích leží více než 930 pacientů s covidem-19. Asi dvě stovky z nich jsou ve vážném stavu, to je podle krajských hygieniků nejvíc od začátku epidemie. O nejtěžší případy pečuje už rok Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Od začátku na specializované covid jednotce slouží i anesteziolog Štěpán Bartoš, začínal ještě jako dobrovolník coby student lékařské fakulty, mezitím stihl odpromovat a nastoupit na plný úvazek.

Je skoro osm hodin večer. Štěpán Bartoš po celém dni stráveném péči o pacienty s těžkým průběhem nemoci přichází domů.

Anesteziolog Štěpán Bartoš s rodinou

„Dneska jsme měli nejvíc ventilovaných pacientů, co jsme vlastně za celou tu dobu, za celou pandemii měli. Naše péče, troufám si říct, zůstává pořád na té nejvyšší úrovni, kterou můžeme poskytovat. Ale už jsme všichni hrozně vyčerpaní, máme mezi sebou sestry, kolegy, kteří už neměli tři čtvrtě roku dovolenou a jedou pořád na plné obrátky a nevidíme zatím světlo na konci tunelu, byť už se očkování rozjíždí, ale ještě pořád to pro nás může trvat několik měsíců.“

Zatímco si rychle ohřívá večeři, manželka Anna koupe sedmiměsíčního synka a chystá se ho uložit ke spánku.

„Celá rodina jsme si minulý rok covidem prošli, díky bohu, že jsme to zvládli dobře v rámci možností. I když rekonvalescence trvala asi další dva měsíce,“ podotýká Anna Bartošová.

„Mrzí mě ta celospolečenská nálada“

„Já k té nemoci přistupuji pořád stejně, ale mrzí mě, že někteří lidé nevěří tomu, jak to je. Slýchávám hrozně moc dotazů, jestli to tak opravdu je, jestli v těch nemocnicích máme takový frmol. Já tady s klidným svědomím můžu říct, že ten frmol máme a chci, aby to každý věděl. Mrzí mě ta celospolečenská nálada a to množství dezinformací, které ohledně toho vzniká,“ dodává Bartoš.

Čtěte také

Energii dobíjí hudbou. Hraje na basu a harmoniku v cimbálové muzice Pajtáš. Jedno z posledních veřejných vystoupení ale měli už před rokem pod okny domova seniorů v brněnském Starém Lískovci. „Pokud se ještě jednou všichni nesemkneme, byť už je to asi klišé, pokud to nedokážeme, tak z toho nikdy nemůžeme vzejít jako vítězové. Ta cesta už tady pro nás je, očkování už máme, ale nejde to hned.“

Místo písní z moravsko-slovenského pomezí teď po večerech trénuje ukolébavky a věří, že o covidu bude jeho syn v budoucnu číst jen z učebnic.

Spustit audio