Světový rekordman v plavání nesměl cestovat, v pětaosmdesáti si to vynahrazuje

Vítězslav Svozil držel v roce 1957 světový rekord v plavání.
Vítězslav Svozil držel v roce 1957 světový rekord v plavání.

Jen jediný český plavec o sobě může říkat, že byl nějaký čas držitelem světového rekordu. V roce 1957 se to povedlo Vítězslavu Svozilovi. Ten nedávno oslavil 85. narozeniny - stále jako aktivní plavec.

Osmdesáti pěti let se dožívá jediný Čech, který se mohl označovat za držitele světového rekordu na některé z plaveckých tratí. V roce 1957 zaplaval Vítězslav Svozil tehdejší nejlepší čas historie v závodě na sto metrů prsa ve venkovním bazénu v slovenských Piešťanech. Podařilo se mu to navzdory tehdejšímu chladnému květnovému počasí.

 „Lidé chodili normálně v kabátech. Když jsem vylezl z bazénu, hrnuli se ke mně takhle oblečení. Zima byla, někdy to bývá takhle v květnu. Byly takové tři nebo čtyři stupně nad nulou,“ vzpomíná Vítězslav Svozil na první máj roku 1957, kdy trať na sto metrů prsa zdolal za minutu, dvanáct sekund a sedm desetin.

Z dnešního pohledu zcela unikátní okamžik v historii českého sportu, sám rekordman přitom tehdy spokojený nebyl.

„Moc jsem to neprožíval, protože jsem si myslel, že ten čas je slabý. Pevně jsem věřil, že budu plavat kolem jedenácti,“ vysvětluje.

Syn politického vězně nesměl cestovat

Rodáka z Náměšti na Hané nehnala jenom sportovní motivace. Chtěl také udělat radost svému otci - aktivnímu sokolovi, který jako politický vězeň strávil devět let ve vězení.

„Já jsem ho třeba dva roky vůbec neviděl, nevěděli jsme o něm nic. Tak aspoň takový pozdrav přes noviny. Až se vrátil, tak říkal, že mu lidi výstřižky nosili. Bylo to takové hezké,“ dodává.

Vítězslav Svozil

Moc hezkých momentů ale Svozil v padesátých letech neprožil. Jako syn politického vězně nemohl pravidelně jezdit na mezinárodní závody, třeba na olympijské hry v Melbourne roku 1956.

„Tam jsem málem byl. Byl jsem v přípravě, splnil jsem všechny limity a pak se to nějak zvrtlo, zkrátka jsem se tam nedostal. Ale formu jsem měl lepší, jak před olympiádou v Římě. Zkrátka jsem plaval, dělal jsem rekordy, a přišly mezinárodní závody a já jsem seděl doma,“ krčí rameny sportovec.

I po osmdesátce vozí medaile

O co připravil Svozila minulý režim, to si nahrazuje teď. Pětkrát týdně plave a jezdí na veteránská mistrovství světa a Evropy.

„Byli jsme dvakrát v Austrálii, na Novém Zélandu, v Jižní Africe, ve Spojených státech, na Islandu a já nevím, kde všude jsme takto pocestovali. Takže jsem si to užil, když jsem nemohl tenkrát tolik jezdit, tak jsem si to užil. Pokud jsem byl zdravý, tak vždycky se nějaká ta medaile dovezla. Vyhrál jsem několikrát to mistrovství světa,“ dodává.

Po konci vrcholové kariéry pracoval Svozil na Mendelově univerzitě v Brně, tedy městě, které se pro něj stalo domovem.

„Máme moc dobré přátele, máme kam chodit. Mám chatu na přehradě, tak i tam se scházíme a je tam práce, už se těším na práci na zahradě,“ říká jubilant.

Jedno je tedy jasné, ani pětaosmdesáté narozeniny, které Vítězslav Svozil oslavil před týdnem, neutlumí jeho aktivitu. Ostatně doma už má materiály k veteránskému mistrovství světa, které příští rok hostí Jižní Korea.

Spustit audio

Související