Středeční Noční linka: Nikdy víc!

Jitka Lukešová

Kdy jste si tuhle větu řekli sami sobě a ještě jste na sebe třeba byli pěkně naštvaní? Stalo se to v momentě, kdy jste mnohé dělali pro své blízké, přátele či kamarády, ale dělat jste to nemuseli. Jen vám to přišlo minimálně slušné, pro ně udělat, to co jste mohli a vyznělo to jako nějaké vměšování se do jejich života? Nebo jste zažili i různé situace ve své práci, kdy jste si prostě řekli, opravdu už nikdy víc.

A kolikrát jste chybovali a řekli jste si nikdy víc, a ono se po čase opakovalo něco podobného v "bleděmodrém"? A byli jste někdy ve smutné situaci, třeba po rozchodu s někym blízkým, kdy vám naopak zase s lítostí stále do mysli vstupovala tatáž věta "nikdy víc"!

Někdy se dostaneme do situací, které bychom už raději nikdy nechtěli zažít. Někdy se do nich vmanipulujeme sami, někdy nás do nich zatlačí třeba i osud. A také se můžeme i se zlou potázat, když "dobro je - jak se říká - potrestáno zlem!"