Smrt a nový život Johánka z Pomuku

17. květen 2023

Ve čtvrtek 17. dubna 1393 spatřili pražští rybáři při ranní obchůzce bezvládné mužské tělo zachycené při pravém břehu Vltavy. Podle legendy kolem hlavy zemřelého svítilo pět hvězd. Šlo o Johánka z Pomuku, jinak známého jako svatý Jan Nepomucký.

Častá je otázka, zda sv. Jan, jehož výroční den slaví katolická církev 16. května, byl rodákem z Pomuku, nebo z Nepomuku. Jeho rodná osada se původně skutečně jmenova­la Pomuk, snad podle „mukání“, jímž se místní mniši beze slov do­rozumívali při práci v klášteře. Je také možné, že se název obce pojí s pověstí o biskupu Vojtěchovi, který údajně svými modlitbami v době sucha přivolal silný déšť a vesnice „pomokla“. Podle legendy kopec nad vsí obrostl travou a dostal jméno Zelená hora. Už před Janovým narozením však historické prameny znají názvy Pomuk i Nepomuk. Po vypálení kláštera za husitských válek starší podoba upadla v zapomnění. Světec se za života podepisoval Jan či Johánek z Pomuku, teprve od jeho svatořečení roku 1729 je častěji uváděn jako Jan Nepomucký.

Studia a společenský vzestup

V místě dnešního barokního kostela sv. Jana v Nepomuku stál podle tradice domek, v němž se světec mezi léty 1340 a 1350 narodil. Jeho otec Velflín (Welflin), patrně potomek německých kolonistů, zde byl rychtářem. Jan získal základní vzdělání ve škole při farním kostele sv. Jakuba, snad studoval i u míst­ních cisterciáků. Pak působil jako veřej­ný notář v Praze a písař v arcibiskupském paláci Jana Očka z Vlašimi.

Po přijetí kněžského svěcení byl farářem v kostele sv. Havla. Vystudoval církevní právo na univerzitě v Padově a stal se kanovníkem u sv. Jiljí na Vyšehradě. Od září 1389 byl doktor Johánek z Pomuka jako generální vikář druhým mužem pražské arcidiecéze a zástupcem arcibiskupa Jana z Jenštejna.

Svržen do Vltavy

Arcibiskupa pojilo zpočátku s králem Václavem IV. přátelství. Po překonání těžké choroby – možná moru – však Jenštejn zcela změnil své postoje. Spor o obnovu církevních práv a posílení duchovních pravomocí vyústil v otevřený boj. Rozzuřený panovník nechal arcibiskupa zajmout, a když Jenštejn uprchl, Václavův vztek se přenesl na jeho zástupce Jana z Pomu­ku a další preláty. Při výslechu byli krutě mučeni. Kat zajatce nejprve „štosoval, na kladce ho vyvěšoval s rukama svázaný­ma za zády“, Jana navíc pálil pochodní. Nakonec jeho zmučené tělo král přikázal shodit do Vltavy.

Janovo tělo bylo nalezeno až za několik týdnů. Bylo pohřbeno na ne­známém místě a později, nejdříve roku 1396, bylo v úctě přene­seno do svatovítského chrámu, kde odpočívá dodnes.

Druhý život

Staré letopisy české v zápisu k roku 1393 uvá­dějí: „Téhož léta utopen jest slavný doktor Johánek (...) krále Václavovým rozkázáním. (...) Léta téhož byla jest suchota veliká v Čechách na paměť smrti toho doktora utopeného, že v Pra­ze bředli přes řeku lidi a byla voda zelená všech­na jako tráva." Odtud se odvíjel nový, legendární život církevního úřední­ka, který je nakonec pozoruhodnější než jeho život skutečný. Vyschlá Vltava a nebývalé sucho byly prvními jevy, které lidé s Janem začali spojovat. Smrt utopením vedla k tomu, že se stal patronem lodníků, vorařů či mlynářů a pomocníkem při přírodních pohro­mách a povodních. Dodnes je v cizině nejznámějším českým světcem a jedním z českých zemských patronů.

Spustit audio