Sluneční lázně v Luhačovicích opět září novotou. Nabízí i možnost ochladit se v místním biotopu
Sluneční lázně v Luhačovicích prošly náročnou rekonstrukcí. Po třech letech teď opět září novotou a otevřely se pro veřejnost. V celém prostoru se snoubí historie s modernou. V obnoveném areálu vzniklo jednak muzeum lázeňství, jednak stálé expozice věnované architektovi Dušanu Jurkovičovi a hudebnímu skladateli Leoši Janáčkovi.
Příběh luhačovických Slunečních lázní se začal psát roku 1902, kdy architekt Dušan Jurkovič dostal za úkol přestavět bývalý mlýn na vodoléčebný ústav. V bezprostřední blízkosti Vodoléčebného ústavu byly o rok později vybudovány Jurkovičovy Říční a sluneční lázně.
Ve své době byla tato veřejná plovárna s bazénem a malebnými převlékacími kabinami velmi populární. Plovárna byla funkční až do roku 1995. Protože byla ale napájena říční vodou, přestala vyhovovat hygienickým požadavkům. Postupně se léčebné procedury přestěhovaly do modernějších budov ve městě a areál začal chátrat.
V roce 2021 začala jeho náročná rekonstrukce. „Snažili jsme se zachovat co nejvíce původních prvků. Doslova jsme obraceli každý kámen,“ vzpomíná ředitelka Slunečních lázní Hana Felcmanová.
O tři roky později byla obnova areálu dokončena a lázně přivítaly na konci května první návštěvníky. Venkovní prostor je veřejnosti volně přístupný. Návštěvník si může svlažit nohy v okrasném biotopu. „Věděli jsme, že vodní prvek tady nemůže chybět,“ vysvětluje ředitelka. Unikátem jsou původní převlékací kabinky, které se podařilo zachránit.
Jurkovičův nábytek i Janáčkova mše
V budově Vodoléčebného ústavu jsou dnes k dispozici tři prohlídkové okruhy. V prvním se lidé seznámí s historií lázeňství. „Zde se neléčilo minerální vodou, ale vodou říční. Tyto procedury zavedl doktor František Veselý, první lázeňský ředitel,“ přibližuje Hana Felcmanová.
Další okruh představuje návštěvníkům unikátní dílo architekta Dušana Jurkoviče. K vidění je originální Jurkovičův nábytek, ložnice a sedací souprava. Středobodem trasy je Jurkovičova Odpočívárna vybavená replikami původního mobiliáře z roku 1902. Do ní přicházeli lázeňští pacienti po procedurách si odpočinout a ještě více se zrelaxovat.
Na posledním okruhu se hosté seznámí s dílem hudebního skladatele Leoše Janáčka, který je s Luhačovicemi neoddělitelně spjatý. V improvizovaném obývacím pokoji si mohou dokonce poslechnout záznam jeho Glagolské mše.
Vedlejší budova, ve které se dříve nacházely slatinné a sirné lázně, se dočkala jen menších úprav. „V rámci rekonstrukce to byla taková Popelka, kdy jsme věděli, že ji budeme chtít zachránit, ale větší investice v této etapě se do ní neplánovaly,“ vysvětluje ředitelka. Obnažením stěn na cihlu vzniknul industriální loftový prostor, který slouží k výstavám, koncertům a jiným kulturním akcím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
