Růže damašská nebo růže damascénská?

Hned v úvodu musím vyjádřit obdiv posluchači, z jehož podnětu dnešní jazykový koutek vyšel. Zcela příkladně si totiž všiml, že růže damascénská je z Damašku, což je hlavní město Sýrie. Potom srovnal cizí zeměpisný název Damašek s domácím zeměpisným jménem Mníšek a zjistil, že říkáme mníšecký region, a ne mníšenský nebo něco podobného. Zkrátka že máme stejně zakončené Damašek a Mníšek ale úplně rozdílně k nim máme damascénský a mníšecký. Což se našemu posluchači zcela správně jevilo jako nepravidelnost.

Mám pocit, že takovým věcem se ve škole často prostě řeklo „to je výjimka“. Je to i náš případ?

Aby to bylo ještě komplikovanější, slovníky k názvu Damašek uvádějí přídavné jméno damašský, takže ani ne damašecký, jak by se dalo čekat podle naší úvahy s Mníškem. Ale abychom věc jen nekomplikovali, pojďme ji pomalu rozplétat. Předně: je opravdu výhodné, když se můžeme spolehnout na systém jazyka v tom, že od stejně zakončených slov odvozujeme stejným způsobem. U domácích zeměpisných názvů to často v zásadě platí, ale u cizích musíme bohužel počítat s odchylkami. Takže ano, Mníšek – mníšecký je utvořeno pravidelně, od Damašku tvoříme odchylně.

Jak se tedy má vlastně správně říkat růžím, které jsou pojmenované podle Damašku?

Můžeme bez obav zůstat u zažitého růže damascénská. Latinský název pro růži damascénskou je [Roza damaskena] (psáno damascena), takže už možná tušíte, že přídavné jméno damascénský vychází právě z onoho latinského vzoru. Je to tedy výjimka vzhledem k systému tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných u domácích jmen, ale damascénská k cizímu jménu Damašek nevzniklo úplně nahodile.

Ještě jste zmiňoval jednu podobu podle slovníku – ta se nedá použít?

Ano, abych nezapomněl – nejen že podobu růže damašská, která by byla v souladu se slovníky, můžeme použít, je dokonce výrazně častější než růže damascénská. Tedy směle do toho. Pěstujme damašské i damascénské růže.