Reformátor Štrasburku Martin Bucer ovlivnil německou reformaci 16. století

Reformátor Štrasburku – tak se označuje Martin Bucer, který ovlivnil německou reformaci v 16. století. Na rozdíl od jiných reformátorů ze saského a švýcarského prostředí pocházel z chudé rodiny, a aby mohl studovat a byl zajištěný, vstoupil v roce 1506 do řádu dominikánů. V klášteře strávil 10 let života. Co ho v té době ovlivnilo, vysvětluje Jaroslav Hrdlička z Husitské teologické fakulty.

„Řekl bych, že v ideové oblasti na něj řád hodně působil tou svou klasickou teologií, která je zastupovaná jmény osobností, s nimiž se v jejich dílech Bucer seznámil – to je Tomáš Akvinský a Albert Veliký. Ale ten Bucerův vývoj pak směřuje od toho dominikánského prostředí do toho prereformačního a reformačního. Roli v tom bezesporu hraje i obrovský vliv, který na mladého Bucera má humanistické myšlení, a osobnosti toho evropského humanistického světa, především Erasmus Rotterdamský.“

Životní cesta Martina Bucera se podobala životu Martina Luthera nejen léty strávenými v klášteře, ale i následným manželstvím.

„Ta ženitba je do značné míry podobná té Lutherově – i on si bere ženu, která podobně jako on projde tou zkušeností klášterního života. Musíme si uvědomit, že se to odehrává v konkrétní dějinné situaci, kdy řádový život těch ženských a mužských odnoží řádů je zasažený dobovou krizí. Každopádně ten Bucerův manželský život je velmi šťastný.“

Po delším putování se Bucer stal duchovním ve Štrasburku.

„Bucer se podílí na vybudování reformační církevnosti ve Štrasburku – ne sám, s řadou spolupracovníků, teologů, spolukněží. V tom Bucerově štrasburském působení se skutečně ukáže jako velmi podstatné to, že Štrasburk vede cestami, které jsou v mnoha otázkách reformačními cestami jdoucími mezi lutherskou reformací a reformací švýcarskou, především té odnože zwingliánské.“

Martin Bucer zaujal prostředkující stanovisko ve sporech o podstatu večeře Páně mezi Zwinglim a Lutherem. Právě eucharistická otázka totiž lutherskou a švýcarskou reformaci rozdělila.

„U Luthera je zdůrazněna reálná přítomnost Kristova v chlebu a ve víně, zatímco u Zwingliho je to přesně na opačné straně, tam ten Kristus tělesně, reálně přítomný ve večeři Páně není. A Bucer jde tou střední cestou, rozpracuje pohled na tu Kristovu přítomnost ve večeři Páně do prožitku duchovní přítomnosti, ale dokáže ten svůj pohled nějakým způsobem propojit i s těmi Lutherovými pohledy na tu eucharistickou otázku.“

Podle Jaroslava Hrdličky je další přínos Martina Bucera následující.

„Já bych řekl, že Bucer přispěl k tomu, že v říšském prostředí se reformace stala velmi dynamickým jevem, který oslovil mnohé, kteří vnímali, že ta dobová tradiční církev je zachvácena hlubokou krizí.“

Po porážce protestantů ve šmalkaldské válce musel Martin Bucer roku 1549 Štrasburk opustit. Uchýlil se do Anglie, kde ovlivnil formování anglikánské liturgie a kde v roce 1551 zemřel.