Půda – mikrokosmos pod našima nohama a čínská cesta Odorika z Pordenone, zvaného též Oldřich z Furlánska

V úvodním přehledu zajímavostí uslyšíte, proč už turisté nemohou na nejznámější australskou skálu Uluru, dříve zvanou Ayers Rock, a také se zmíníme o výpravě českých a slovenských zoologů do africké Ugandy, kde sledovali ohrožené bezhřívé zebry. Představíme vám nedávný objev dosud neznámého chrámu boha Hapiho na březích Nilu a dozvíte se, jak vědci čtou zuhelnatělé papyry z římského Herculanea. Na závěr pak přidáme informaci o objevu organických sloučenin ve výtryscích ze Saturnova měsíce Enceladu.

Mikrokosmos pod našima nohama

Mikrobiolog Milan Gryndler|foto:Frederik Velinský, Český rozhlas

Půda je všude, kam se podíváte. Je protkaná sítí kořínků, podhoubí, chodbiček po červech a hmyzu; je to celý mikrokosmos pod našima nohama, z něhož vyrůstají rostliny – od mechů po mohutné stromy. Nebýt půdy, život na souši by nemohl existovat. Nebyli bychom tu ani my. Je to právě půda, která nás dnes nejvíc živí – vždyť zemědělství není nic jiného, než její cílené obdělávání, spojené s pěstováním užitkových rostlin.

Jak půda vzniká a od kdy ji na planetě máme? Co všechno v ní žije a jaké procesy tam probíhají? Jaký je její význam pro přírodu i pro člověka a jak bychom se k půdě měli chovat, aby nám dobře sloužila? Hlavní problém, který s půdou máme, má hluboké historické kořeny - začali jsme si na něj nevědomky zakládat už před tisíci lety v souvislosti se zavedením zemědělství v mladší době kamenné.

Pojďme spolu nahlédnout „pod povrch“, zavrtat se do půdy. Co to vlastně je? Jednu z odborných definicí půdy nám prozradil mikrobiolog Milan Gryndler z katedry biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Představil také výzkumný projekt, na kterém se podílí - týká se tzv. půdních biofilmů.

Cesty bratra Oldřicha – 1. část

Logo|foto:Český rozhlas

Jméno benátského kupce Marka Pola zná určitě každý. Tento středověký cestovatel navštívil v druhé polovině 13. století Čínu a pobýval i na dvoře velkého chána Chubilaje. Své zážitky vylíčil ve spise, kterému se začalo přezdívat „Milion“ – tak neuvěřitelné a přehnané připadaly Evropanům jeho zprávy o dalekých krajích. Marko Polo však nebyl první, kdo se ve středověku z Evropy do Asie vydal a o svých cestách sepsal zprávu.

V čele tohoto pronikání stáli obchodníci, ale také mniši – františkáni a dominikáni, kteří v pohanských krajích hlásali slovo Boží. Zdá se, že úspěšně. V roce 1289 papež Mikuláš IV. jmenoval dokonce apoštolského nuncia a misionáře pro Mongolskou říši. Stal se jím Giovanni de Montecorvino, od roku 1307 chánbalický arcibiskup, který v Číně působil až do své smrti v roce 1328. Právě v této době navštívil vzdálené východoasijské končiny Odorico z Pordenone.

I on, stejně jako Marko Polo, sepsal před svou smrtí v italské Padově paměti a vylíčil v nich své putování a zážitky. Odorikův cestopis byl ve své době dokonce populárnější, než cestopis slavného Benátčana. Bohužel – dnes se na něj často zapomíná. Odorico z Pordenone je přitom zajímavá i když trochu tajemná postava. Je totiž možné, že byl svým původem Čech – alespoň některé prameny to tvrdí. Co všechno o něm víme? To už vám prozradí sinolog Vladimír Liščák z Orientálního ústavu Akademie věd České republiky, který o něm dokonce napsal a v letošním roce také vydal knížku „Bratr Odorik a jeho zpráva o východních krajích světa“.