Přerušovaný půst: Dobrý nápad, nebo cesta do pekel?
Rozmanité formy omezení příjmu potravy jsou součástí mnoha lidských kultur už nejméně pár tisíc let. Někdy vznikly ve spojení s náboženstvím, jindy vycházely z praktických podmínek života. V dnešní době, kdy se diety mění stejně rychle jako móda v oblékání, jste možná slyšeli i o tzv. přerušovaném půstu. Po celém světě ho propaguje řada celebrit.
Jako přerušovaný půst, případně přerušované hladovění (v angličtině intermitent fasting), se označuje režim, kdy se konzumace veškerého jídla soustředí jen do určité části dne. Často je uplatňovaná forma 8/16, která znamená, že veškeré jídlo člověk zkonzumuje během 8 hodin, a dalších 16 hodin nic nejí.
Pokud byste tedy snídali například v 7 hodin ráno, poslední jídlo dne byste měli sníst v 15 hodin, pak už nic. V náročnějších variantách označovaných 6/18 nebo 4/20 by člověk měl jíst pouze během šesti nebo čtyř hodin dne, a zbytek dne se postit.
Jiná populární verze označovaná 5:2 je zase založena na tom, že 5 dnů v týdnu se člověk stravuje běžným způsobem, ale po zbývající 2 dny za sebou podstatně omezí množství potravy. V asketičtější verzi se den s běžným jídelníčkem střídá se dnem hladovění nebo výrazně omezeného příjmu potravy.
Obvykle tyto přerušované diety neurčují, kolik a čeho by měl člověk sníst. Někteří propagátoři přerušovaného hladovění dokonce razí teorii, že vlastně nezáleží na tom, co a v jakém množství sníme, ale kdy. Ti opatrnější ale doporučují dávat přednost konzumaci ovoce a zeleniny, zařadit ořechy nebo se vyhýbat nevhodným tukům.
Jak přerušovaný půst funguje
Čtěte také
Podle zastánců přerušovaného půstu by jeho příznivé působení mělo být založeno na tom, že nedostatek potravy donutí organismus změnit metabolismus.
Za běžných podmínek tělo využívá rezervy cukrů, protože naše buňky od mozku, přes srdce až po svaly pohání spalování jednoduchého cukru – glukózy. Pokud se ale zásobní cukry vyčerpají, je tělo nuceno mobilizovat tuky a začít využívat chemickou energii uloženou v nich.
Na podobném principu je založena také ketodieta, která dramaticky omezuje množství cukrů v potravě a nutí organismus ke změně metabolismu.
Jak by měl prospívat zdraví?
Propagátoři přerušovaného půstu uvádějí velmi široké spektrum jeho údajných pozitivních účinků. Měl by pomáhat nejen se snížením nadváhy, ale prospívat také lidem s cukrovkou, s nemocemi srdce a cév, s neurologickými poruchami, s revmatoidní artritidou, roztroušenou sklerózou a dokonce prý s rakovinou. Někteří zastánci vidí v přerušovaném hladovění cestu k tomu, jak podpořit růst svých svalů, nebo dokonce jako cestu k dlouhověkosti.
Některé krátkodobé studie nalezly u dobrovolníků, kteří dodržovali přerušovaný půst, snížení tělesné hmotnosti, snížení krevního tlaku nebo snížení hladiny tuků v krvi. Řada lékařů je proto optimistická v tom, že by kombinace vyvážené stravy, pravidelného pohybu a omezení jídla (zejména ve večerních hodinách) mohla přispět k prevenci nadváhy a s ní spojených civilizačních nemocí jako je cukrovka nebo srdečně-cévní onemocnění.
Zatím ale není k dispozici dostatek jednoznačných vědeckých důkazů v podobě dlouhodobých studií, proto jsou odborníci zatím opatrní.
Existují i nežádoucí účinky?
V závislosti na délce období hladovění a na individuální citlivosti se u lidí držících přerušovaný půst mohou objevit bolesti hlavy, únava, letargie nebo zácpa. Kratší periody hladovění u člověka mohou povzbuzovat apetit, což může vést k přejídání.
Velmi opatrní by měli být starší lidé, protože u nich by přerušovaný půst mohl vést k poškození kostí a imunitního systému. Navíc se obvykle s věkem oslabuje pocit hladu a žízně, což může vést k dehydrataci a podvýživě.
S opatrností by k dietě měli přistupovat také nemocní, například diabetici nebo lidé s vysokým krevním tlakem či nemocemi srdce. Mohou být totiž náchylnější k narušení rovnováhy sodíku, draslíku a dalších minerálů, ke kterému přerušovaný půst může vést. Problém může také nastat u lidí, kteří užívají své léky společně s jídlem, například proto, aby se předešlo pocitům nevolnosti nebo podráždění žaludku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
