Pokud voláte záchranku, svoje potíže nezveličujte, ani nebagatelizujte, apeluje ředitelka jihomoravských záchranářů

Co se s mikulovskou základnou nemění, je přeshraniční spolupráce s Rakouskem, která funguje už osm let. „Rádi bychom měli dohodnutou podobnou přeshraniční spolupráci i se Slovenskem, tam ale zatím nejsou uzavřeny příslušné smlouvy,“ říká ředitelka Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje Hana Albrechtová.

Čtěte také

Nestrkejte lidem ruce do pusy. A zapomeňte na dýchání z úst do úst, vyvrací mýty záchranář Marek Dvořák

V loňském roce byla otevřena zcela nová základna v Miroslavi, která vyřešila problém s horší dostupností rychlé záchranné služby v této oblasti Znojemska. Lepší by mohla být v budoucnu i situace na Olešnicku: „Tam jsme v jednání se starostou Kunštátu o zřízení nové základny,“ připomněla Albrechtová další kroky. I přesto se podle ní také v tomto regionu daří dojezdové časy dodržovat. Ty jsou dokonce lepší než například v Německu.

Kdy (ne)volat

Problémem podle Hany Albrechtové stále zůstává, podobně jako v jiných krajích, nadužívání služeb záchranářů některými pacienty, kteří si občas záchranku doslova pletou se zdravotní taxislužbou. „Týká se to například chronických obtíží, které mohou pacienti řešit v běžné pracovní době s praktickým lékařem,“ zmiňuje.

„Zákon nám určuje, že musíme vyjíždět i na takzvané stupně nižší naléhavosti. A to jsou právě ty sporné případy, kdy by pacienta k lékaři mohli odvézt třeba rodinní příslušníci.“ Zásadní podle Albrechtové je, aby pacienti operátorům na tísňové lince podávali přesné a pravdivé údaje o stavu pacienta, nijak je nezkreslovali, nezveličovali, ale ani nebagatelizovali. Jedině tak může operátor najít adekvátní řešení dané situace.