Můj milý – nové profilové album Nivničky

Několik slov o albu Můj milý od Vlastimila Ondry, vedoucího souboru Nivnička a autora desky. „Deskou Můj milý, kterou vydává Nivnička u labelu Indies Happy Trails, se nesou lidové písně obce Nivnice a několika okolních vesnic z Bílých Karpat. Ženský sboreček Nivnička doprovází kamarádi z vynikajících lidových muzik – CM Mladí Burčáci, HM Petra Mičky, CM Ohnica, BROLN. Děkujeme jim, že přijali pozvání a nezištně ženám zahráli.

Natáčení pořadu v Nivnici 13. prosince 2020. Zleva: Vlastimil Ondra, Sylva Guryčová, Markéta Machalová, Ivana Hladká, Jan Káčer, Zdenka Ondrová|foto:Jan Káčer,Český rozhlas

Chceme touto deskou také upozornit na několik výborných ženských sólových hlasů, které tu zní. V písních na první desce Nivničky Mladé vzpomínky (2004) a nyní na Můj milý (2020), se jasně zrcadlí náš vztah k lidové písni a poezii místa, do kterého jsme se narodili. Pro Nivničku je typické silné propojení osobního a uměleckého života. Výběr písní tak odráží posledních šestnáct let našich životů.

Zpěvačky se vdávaly, rodily děti a jsou naplněny láskou a životní energií. Není divu, že nazpívaly mnoho tužebných a milostných písní. Právě tyto písně tvoří převážnou část desky, která nese podtitul Můj milý a já.

Bohužel došlo i na rozchody, nemoci a odchody na věčnost. Proto konec desky plní táhlé písně. Každý den nám pomáhají vyrovnávat se se ztrátou, bolestí, samotou a smutkem. Jsou to pro nás klenoty a čekají na poslech v části nazvané ODEŠÉL NĚ MILÝ.

Obal CD Nivnička - seznam písní|foto:Jan Káčer,soubor Nivnička

Nabídka k vydání nahrávky přišla od Jaromíra Kratochvíla, šéfa labelu Indies Happy Trails, po půlnočním konceru Nivničky a Boršičanú na Folkových prázdninách 2019 v Náměšti nad Oslavou. Je nám ctí a potěšením vyjít s naší deskou u něho. Spolupráce to byla moc příjemná.

Nejvíc bych chtěl ale poděkovat Janu Maděričovi. Požádal jsem ho, aby se jen přišel podívat do zkoušky sborečku a on už u rodící se desky zůstal. Byla to velká škola sledovat ho při komunikaci s účinkujícími, při tvůrčí práci, žasnout, co všechno slyší a zároveň souznít s tím, co nakonec ale považuje za důležitější nad všechny čisté tóny a složité harmonizace světa.

Ženský sboreček Nivnička nechce jen předvést píseň z nádherné krajiny Komenského jako hodnou úcty a obdivu. Chce do ní posluchače ponořit mladýma ženskýma rukama a požádat ho, aby se na chvíli uvolnil, ztišil a v beztíži se nechal unášet nad nádhernými hlubinami plných citů našich předků.“