Místo stropu nebesa. Poslechněte si koláž věnovanou architektovi a básníkovi Vítu Obrtelovi

19. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vít Obrtel – Černá labuti bílá

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Od narození Víta Obrtela uplynulo 120 let. Literární vědec a editor Vratislav Färber připravil koláž z Obrtelových básní v próze, úvah o architektuře a výpovědí o něm.

Vít Obrtel se narodil v Olomouci v březnu roku 1901 v rodině novináře a spisovatele. Po studiích zdejší reálky absolvoval na pražské technice architekturu. S architekty Honzíkem, Fragnerem a Linhartem založili Puristickou čtyřku a roku 1923 vstoupili do Devětsilu. Všestranně nadaný Obrtel působil ve druhé polovině dvacátých let jako typograf, autor knižních obálek a vazeb (například Nezvalův Akrobat, Halasova Sépie). Uplatnil se rovněž jako autor scénografických návrhů pro Osvobozené divadlo. Z jeho tehdejších realizací je pozoruhodný rodinný dům v Rožnově pod Radhoštěm.

V Praze si založil architektonický ateliér a souběžně v letech 1930 až 1937 redigoval revui Kvart, invenčně propojující poezii (překladovou i domácí), výtvarné umění, architekturu a filozofii. Skvělou ukázkou harmonizující moderní architektury je předválečný nájemní dům v Žitné ulici v Praze. Roku 1941 byl Obrtel vězněn v Terezíně, po válce pracoval v pražském Stavoprojektu. Specializoval se na projektování zdravotnických zařízení (realizována funkcionalizující nemocnice v Olomouci). Zemřel v Praze roku 1988.

Pro umění existuje jediné oprávnění, a to služba ideji krásy, a ne lidem, kteří jsou pouze dobrými či špatnými zahradníky. Umění není poplatno lidem, právě tak jako strom nekvete pro naše oči, ale moudrý se zúčastní všech výhod, které mu kvetoucí strom uštědřuje. Pro život je umění potřebné právě tak jako myšlení a chléb.
Vít Obrtel v časopise Kvart, 1934

Účinkují: Vladimír Hauser, Martin Siničák, Jiří Valůšek
Připravil: Vratislav Färber
Dramaturgie: Alena Blažejovská
Zvukový mistr: Michal De Diana Boro
Režie: Lukáš Kopecký

Obrtelův vklad do české lyriky tkví v básních v próze. Ovlivněný zejména francouzskými klasiky tohoto útvaru (Aloysius Bertrand a symbolisté) debutoval před válkou sbírkou Kštice Bereniky. Následovaly například knihy Z rosy zrozená, Hudba o křehkosti – až po rozsáhlý soubor Vlaštovka, která má geometrické hnízdo z roku 1987. Spojuje je silné výtvarné vidění zdánlivě skrytých (a drobných) věcí a dějů, mírné melancholické ladění. Obrtel tak vytváří imaginativní texty, destiláty krásy – stylizované snové krajiny. Jejich klasicizující rozvrh upomíná na dědictví antiky, práce s tichem a málomluvností na inspiraci starou Čínou. Křehká a kondenzovaná sdělení rytmizují vnitřní rýmy, prostorové uspořádání básně. Dominující diktát snu (někdy téměř utopistický) spoluvytváří vizi, v níž je spojeno úsilí architekta i básníka. Touha zachovat řád, citlivě a harmonicky organizovat svět, aniž bychom přestali naslouchat fantazii.

autor: Vratislav Färber
Spustit audio

Související