Místo posledního pobytu spisovatele Karla Poláčka před transportem do Terezína připomíná nová pamětní deska

Poslední roky svého života na svobodě strávil Karel Poláček u své družky Dory Vaňákové v Praze-Vršovicích v domě v Ruské ulici č. p. 1024. Zajímalo mě, jaké vzpomínky na Karla Poláčka slyšel od své maminky Poláčkův vnuk Tomáš Jelinowicz.

Tomáš Jelinowicz: „Byl to takový totálně nepraktický člověk, který by si asi ani neuvařil čaj, kdyby žil sám. Byl to takový, jak se dnes říká, kavárenský typ, měl rád intelektuální prostředí, nebyl to manuálně zdatný člověk, ale intelektuál. Nicméně prožil 1. světovou válku v zákopech, zažil velice ostré boje, kde, jak říkal, v Itálii na ně stříleli a kulky se ještě odrážely od skal zpátky do zákopů, byla tam zima a ošklivo, takže prožil i ty nejtěžší časy 1. světové války.“

Dům v Ruské ulici č.p. 1024 byl posledním místem pobytu spisovatele Karla Poláčka před transportem do Terezína|foto: Jana Šustová

Karel Poláček byl rodák z Rychnova nad Kněžnou, kde v roce 1892 spatřil světlo světa v rodině židovského obchodníka. Právě maloměsto, osudy prostých lidí a povahy židovských obchodníků se staly námětem jeho tvorby. Jeho osud a dílo mnohá léta zkoumá rychnovský kantor Josef Krám.

Josef Krám: „Vždy se uvádělo, že Poláček zemřel v říjnu 1944 v koncentračním táboře Osvětim. Ale nakonec se mi dostalo do rukou svědectví Kláry Baumelové z Prešova a šel jsem po těch stopách. Když to řeknu zkráceně, Poláček potom zemřel až v lednu 1945 v koncentračním táboře Gleiwitz, neboli Gliwice v Polsku. Já jsem o tom mimo jiné mluvil na mezinárodní konferenci o Poláčkovi u nás v Rychnově a od té doby, od 90. let, se to potom přejalo a uvádí se to.“

Rychnovský kantor Josef Krám a vnuk Karla Poláčka Tomáš Jelinowicz|foto: Jana Šustová

Do transportu do koncentračního tábora se Karel Poláček údajně přihlásil dobrovolně kvůli své družce Doře.

Josef Krám: „Teď jsme blízko domu v Ruské ulici číslo 118 v Praze, odkud Karel Poláček šel do koncentračního tábora. V tomto případě to bylo na začátku července 1943. On šel do Terezína spolu s Dorou Vaňákovou, což byla doktorka práv. A potom, když dostala příkaz, aby šla do transportu do Osvětimi, údajně měl Poláček říct, že tam půjde s ní. Ale bohužel to dopadlo jinak – ona tam zemřela, a on potom šel do dalšího pobočného tábora do Hindenburgu a potom do Gleiwitzu.“

Za holocaustu byli vyvražděni všichni příbuzní Karla Poláčka. Přežila jen jeho dcera Jiřina, které Dora Vaňáková zařídila výjezdní povolení do Anglie. Jak se jí tam vedlo, vypráví její syn Tomáš Jelinowicz.

Tomáš Jelinowicz: „Říkala, že v Anglii to bylo těžké kvůli náletům, několikrát těsně unikla smrti. Pracovala tam chvíli jako ošetřovatelka a potom byla v redakci pro českou vládu, takže poznala dost lidí z exilové vlády. Takže tam přežila válku, setkala se s mým otcem, vzali se tam. Po válce se vrátili zpátky do Prahy a první věc bylo, že nebyly byty. I když tisíce Němců byly odsunuty, pro nekomunisty tehdy nebyly byty, takže žili v nějaké noclehárně. Poté dostali byt tady ve Vršovicích v Přípotoční ulici, takže tady bydleli a tady jsem se narodil.“

Účastníci odhalení pamětní desky spisovatele Karla Poláčka|foto: Jana Šustová

V roce 1968 pak rodina emigrovala do Kanady.