Minerálka z kohoutku přímo do pokoje. Vinař ve Zdravé Vodě obnovuje starobylé lázně

31. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Detail znaku na budově lázní ve Zdravé Vodě (z roku 2015)

Tuto a příští sobotu projde Žarošicemi tradiční mariánská pouť. Putování každý rok začíná u minerálního pramene v osadě Zdravá Voda, která je takřka ukrytá v údolí Ždánického lesa. Stojí přitom jen kousek od hlavní cesty mezi Kyjovem a Slavkovem u Brna.

Místní pramen vyvěrá ve studni uvnitř kapličky, zastrčené na kraji lesa za budovou bývalých lázní. Tento dvoupatrový dům z přelomu 17. a 18. století několik let chátral a poutníci procházející kolem mohli nad jeho stavem jen kroutit hlavami. Teď už nemusí. Budova má nového majitele, který ji letos začal opravovat. A netradičním způsobem ji s vedlejším pramenem propojí.

Trocha historie

Zdravá Voda patří zřejmě mezi jedny z nejstarších lázní na Moravě. „Již slavný český král Přemysl Otakar II. dal v roce 1270 řádu žarošických cisterciáků povolení na provozování veřejných lázní. Do Zdravé Vody přijížděli zblízka i zdáli choří, kteří se uzdravovali zázračnou vodou,“ psalo v červnu 1939 Moravské Slovo o původu a vzniku dnes slavného poutního místa.

11 komor, 22 van

Klášterní areál cisterciaček se do dnešního dne nedochoval, fragmenty z něj ale ano. V místech někdejšího areálu stojí zmíněný dvoupatrový dům jakožto sídlo bývalých lázní s přilehlou kaplí.

„Rok 1733 – lázeňský dům s 11 komorami a 22 vanami, ubytovací patrový Panský dům s hospodářskými i lázeňskými místnostmi, dvěma vanami. Voda čerpaná ze studánky kryté kapličkou se pro vanové lázně ohřívala v kotlích, v sousedství hospoda se dvěma ubytovacími pokoji. Lázně sloužily řádovým sestrám, ale i veřejnosti, ubytováno zde mohlo být 25-30 hostů,“ stojí na webu Národního památkového ústavu.

Vzácná teplá voda

Kdysi slavné lázně, do kterých lidi na zejména ženské procedury svážely třikrát denně autobusy ze Slavkova, jsou teď skoro zapomenuté. Lidé se v nich naposledy koupali před 70 lety. Po konci druhé světové války lázeňská tradice ve Zdravé Vodě zanikla. Někteří ji ale ještě pamatují. „Ve vnitřku byly kabinky, v každé byly dvě vany. Tam se lidi vykoupali a pak si pamatuju, že měli nějaký strojek, že když nasadili baňku někomu na kůži, tak se to prořízlo a odebrala se vrchní krev,“ vybavuje si dnes 81letá Ludmila Řičánková, nejstarší žijící obyvatelka Zdravé Vody. Celý život bydlela kousek od lázní.

„V neděli odpoledne jsme jako děcka čekali, až všichni odejdou, že nás Stupkovi pustí do vany. Stréc nám napustil teplou vodu, to pro nás byla vzácnost, tetka pouštěla studenou,“ líčí žena ve svém pokoji, kde ve fotoalbech a v okopírovaných novinových článcích ukazuje, že dění kolem lázní poslední desítky let pozorně sleduje. Aby taky ne, když v nich strávila i část pracovního života. „Bylo tam zdravotnické zásobování, sklady. Tam jsem pracovala 14 roků. Bylo tam všechno od injekčních stříkaček, po operační stůl a oblečení pro pacienty i sestry. No prostě celá polní nemocnice,“ vybavuje si, co se s budovou v 70. a 80. letech 20. století dělo.

Přežil jen znak abatyše

Po revoluci v roce 1989 se dům dostal do soukromého vlastnictví. Majitelů bylo víc. Ti podle starých novinových článků měli v plánu dům opravit, z toho ale vždy sešlo. V roce 2017 po složitém jednání koupilo bývalé lázně místní vinařství Spielberg a jeho majitel Jaroslav Javornický. Letos v červnu dům obklopilo lešení a uvnitř pracují dělníci. „Budou tam čtyři apartmány. Bývaly to nervové lázně. Já myslel, že to bylo proto, že tam je božský klid. Ale bylo to i proto, že ten pramen dává vodu, kde je především hodně železa a taky magnézia,“ objasňuje vinař.

Ke čtveřici pronajímatelných apartmánů ještě přistaví menší prostory pro wellness. Jednodušší by bylo dům zbořit a postavit úplně nový, to ale podnikatel nechtěl. „Nic jiného než rekonstrukce mě nikdy nenapadlo, když už jsme se to rozhodli za poměrně složitých podmínek koupit. Pojí se k tomu krásná historie a naše vinohrady jsou v místech, odkud chodí průvody až k té kapličce. Navíc na tom objektu je stále zachovaný znak abatyše starobrněnského kláštera. To mě fascinovalo, protože to bylo jediné, co ty věky na zdevastovaném objektu přetrvalo. Okna byla rozbitá, vevnitř to bylo velmi poškozené, ale jenom ten znak tam zůstal. A ten tam taky zachováme,“ vysvětluje svou motivaci Javornický.

Napít se místní vody může každý, u kapličky jsou nachystané hrníčky

Do každého ze čtyř apartmánů přivede ze sousední kaple minerální vodu z pramene. V každém pokoji bude speciální historický kohoutek, ze kterého místní „zdravá voda“ poteče. Rekonstrukce by měla být hotová příští rok v létě. Mezitím může vodu z pramene ochutnat kdokoliv. Na zdi kaple vpravo od vstupních dveří je páka. Stačí zapumpovat a voda doslova vychrstne ven. „Já piju jenom vodu a nevypadám špatně,“ směje se Ludmila Řičánková. A její sousedky přikyvují.

Nic než zdravá voda

„Moji rodiče doma nepijí jinou vodu než místní zdravovodskou. A mamka z jiné vody nevaří. Navíc je tu ještě jedna studánka o kus dál,“ přizvukuje Hana Poláčková z už zmíněného vinařství. I ona se zajímá o historii lázní a ukazuje, že naproti nim kdysi na druhé straně silnice stávala hospoda. Teď je tam jen trávou zarostlá parcela s vchodem do sklepa.

Osada Zdravá Voda je část obce Žarošice

Hospodu, kam místní chodili tančit na zábavy, pamatuje i paní Marta. Ještě s jednou sousedkou se poslední roky stará o okolí kaple, aby byla hezká a udržovaná. Příjmení veřejně prozradit nechce, nestojí prý o slávu. Kytky a trávu u kaple udržuje ráda a nic za to nechce. „Obyčejně je potřeba posíct trávu jednou za měsíc. Někdy jsme tu ale každý týden, je to podle potřeby. Paní, co bydlí naproti, mi pomáhá s těmi kytkami,“ popisuje paní Marta. A na otázku, jestli ke kapli chodí hodně lidí, odpovídá jednoznačně: „Spousta! Zastavují se tu cyklisté, ale jezdí si sem pro vodu i lidi v autech,“ dodává seniorka.

Napít se místní vody může každý třeba z hrníčku, které jsou u kaple nachystané. Kdo by si chtěl vzít třeba litr domů, může si v kapli vzít prázdnou PET lahev a do kasičky vhodit dobrovolný příspěvek.

autor: Tomáš Kremr
Spustit audio