Masarykovy boty u Kunštátu možná doplní hologram. Majitelé areálu přemýšlejí o jeho dokončení
Jeskyně blanických rytířů v Rudce u Kunštátu je unikátním odrazem českých dějin. Národní hrdosti, odvahy, boje s okupanty, ale i zmaru, zabavování majetku a ničení symbolů. Jeho majitelé teď uvažují o dokončení původní 90 let staré myšlenky.
A posloužit by k tomu mohla i moderní technika. Díky ní by se nad botami, které zbyly z obří sochy Tomáše Garrigua Masaryka, mohla čas od času objevit připomínka původní sochy.
V říjnu to bude 90 let, co nechal kunštátský velkouzenář a bývalý starosta František Burian na svém pozemku odhalit obří sochu T. G. Masaryka. Přišlo více než 35 tisíc lidí. Sledovali 14 metrů vysoký výtvor mladého a vážně nemocného sochaře Stanislava Rolínka, který vše zvládl za více jak půl roku. Na počátku mu jako předloha sloužila pouhá padesátihaléřová poštovní známka.
Nejen Masaryk, ale i nedokončená jeskyně
Rolínek v areálu vytvořil i velkou sochu lva – a vedle ní základ jeskyně se sochami blanických rytířů. V souladu s pověstí spícími a čekajícími, aby českému národu vyjeli v nouzi nejvyšší na pomoc. Umělou jeskyni ale sochař nestihl dokončit – v podzemí vznikla socha svatého Václava na koni, doplnili ji spící rytíři, ale jen v plánech zůstaly rytířské stáje nebo galerie s podobiznami osobností českého národa.
„Já dodělám svatého Václava a on dodělá mne,“ pronesl se smutnou ironií Stanislav Rolínek předtím, než ve 29 letech zemřel na tuberkulózu. Iniciátor stavby František Burian pak ještě se svými spolupracovníky část jeskyně dokončoval, vznikla tam i část s československými legionáři a s trpaslíky pro potěchu dětských návštěvníků. Přišla ale druhá světová válka.
Z Masaryka zbyly boty, z legionářů drť
Za té musel Burian ukrýt jak čtrnáctimetrového Masaryka, tak legionáře. Masaryka původně schoval za maketou chaty a legionáře v jeskyni zazdil, ale ani to nestačilo. Přišel příkaz boskovického hejtmanství, fungujícího v područí Němců, plastiky zcela odstranit. Našli pak i kusy rozřezaného Masaryka a zničili je tak, aby už sochu nešlo sestavit.
Z celé sochy zůstaly jen boty zasypané pod kusy kamene, které pak za okupace i za socialismu lidé potajmu chodili sledovat. A také obrys na skále naznačující monumentálnost původní plastiky. Oficiálně průvodci nesměli jméno Masaryka zmiňovat – když mluvili o Rolínkově díle, padala jen zmínka o „soše prvního prezidenta“.
Trpaslíci? Symbol americké kultury
V roce 1962 v tehdy znárodněné jeskyni jedna z průvodkyň zničila taky sošky trpaslíků, protože podle ní odkazovaly na americkou kulturu. Nepomohlo, že vznikly ještě před Disneyho Sněhurkou.
V roce 1968 existovaly snahy o obnovení zničených částí. „Po 21. srpnu se to nepodařilo. Teď převažuje snaha nechat sochu tak, jak je – jako symbol naděje a doby,“ svěřil Českému rozhlasu Brno pravnuk Františka Buriana Zdeněk Popelka. Potomci Františka Buriana dostali areál vrácený a uvažují o kompromisním řešení.
Hledání moderní techniky, která by Masaryka oživila
„Rádi bychom našli způsob, jak třeba čas od času ukázat původní podobu sochy například holografickou projekcí,“ dodal. Zatím ale nenašli správnou technologii. „Před lety jsem dostal návrh, ale ten měl mít tak vysokou spotřebu energie, že to nebylo možné. Hledáme dál a vítáme návrhy,“ dodal.
Legionáře zatím v jeskyni nahradila menší plastika a našli se i nástupci trpaslíků. „Nejblíže dokončení z těch původních idejí je chodba se sochami osobností. Chodba je vyhloubená, šlo by o dodělání výklenků a soch osobností – a samozřejmě jejich výběr,“ dodává Zdeněk Popelka.
Šanci má i sen o galerii osobností českého národa
A jednou možná přijde i na nepostavenou podzemní stáj pro blanické vojsko. Ta by ale nebyla na plánovaném místě, ale vznikla by pro ni nová odbočka v systému chodeb. Vše ale závisí na geologickém složení podloží, poblíž leží geologický zlom a končí plocha sochařsky tvárného pískovce.
Blaničtí rytíři i svatý Václav ale u Kunštátu čekají dále. Jako symbol vlasteneckého odhodlání jeho tvůrců, ale i odraz v kameni zachycených změn ve společnosti.
Z historie areálu
Iniciátorem byl kunštátský velkouzenář a bývalý starosta František Burian, který najal mladého sochařského samouka Stanislava Rolínka z Bořitova. Ten zaujal, když hasičskou sekerkou a půlkou nůžek na stříhání ovcí vytvořil sousoší husitských osobností v nadživotní velikosti. Burian v Rudce u Kunštátu koupil pozemek a nechal tam Rolínka za pouhých osm měsíců postavit sochu T.G.Masaryka, tehdy zřejmě nejvyšší v Evropě. Pak tam ještě vznikla socha lva a část jeskyně blanických rytířů. Rolínek pak začal studovat sochařství, ale v roce 1931 ve věku 29 let zemřel. Za války nařídily úřady zničit sochu Masaryka (zůstaly z ní jen boty a obrys na skále) i plastiku legionářů v jeskyni, po válce z tehdy znárodněného areálu zmizely i sošky trpaslíků. Areál ale zůstával přístupný. Po vrácení areálu rodině tam vyrostla Zahrada smyslů, připomínající, že Burian byl zrakově postižený. Nad areálem se tyčí přístupná rozhledna a pietně je upravené i místo kolem torza Masarykovy sochy.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
