Maria Gaetana Agnesiová

Maria Gaetana Agnesiová se narodila 16. května 1718 v Miláně jako nejstarší z 21 dětí. Její otec, Pietro Agnesi, byl synem bohatého obchodníka s hedvábím. Prameny se však dále rozcházejí v informaci o tom, zda skutečně působil jako profesor matematiky na Boloňské univerzitě či ne.

Logo|foto:Český rozhlas

Nicméně dobré finanční zázemí rodiny mu umožnilo poskytnout svým dětem kvalitní vzdělání a jakmile u Marie rozpoznal její talent, dostalo se jí individuální péče.

Maria byla zázračným dítětem, ve svých devíti letech mluvila kromě rodné italštiny zcela plynulou latinou, řečtinou, francouzštinou, hebrejštinou, němčinou a španělštinou. A tak není divu, že si získala takové přídomky jako "chodící polyglot" či dokonce "věštkyně sedmi jazyků".

Ve věku 9 let také vydala rozpravu v latině na obranu vyššího vzdělání pro ženy. Nebyla to sice její původní práce, jak někteří tvrdí, ale spíš jen dílo některého z jejích domácích učitelů, které pak ona přeložila z italštiny do latiny.

Maria měla, z dnešního pohledu, poměrně těžké dětství. Tatínek, pyšný na svou dceru, zval do domu pravidelně vzdělance a intelektuály nejen z blízkého či vzdálenějšího okolí, ale i z celé Evropy, kterým pak Maria musela přednášet filozofické a přírodovědné eseje ve všech jazycích, které ovládala. Jí samotné toto předvádění moc nebavilo, ale dlouho se neodvážila tatínkovi vzepřít. Na obranu otce lze však říct, že v té době takovéto jednání a předvádění zázračných dětí bylo obvyklé. R. 1738, ve svých 20 letech, pak Maria vydala knižně sbírku 191 těchto svých tezí, které tehdy musela nejen přednést, ale i umět obhájit.

Maria si však našla osobní zálibu v matematice. Významným pomocníkem při pronikání do jejích tajů jí byl mnich Ramiro Rampinelli, který působil jako profesor matematiky jak na univerzitě v Římě, tak i v Boloni, a v domě Agnesiů byl velmi častým hostem.

Byl to právě Rampinelli, který povzbuzoval Marii k tomu, aby napsala knihu o diferenciálním počtu. Ona k této výzvě přistoupila velmi zodpovědně a celých 10 let pracovala na dvou dílech učebnice matematiky, shrnující nejen diferenciální počet, ale i veškeré v té době dostupné poznatky matematiky. Toto jedinečné dílo je podkladem i pro dnešní učebnice.

Francouzská Akademie věd se o něm vyjádřila r. 1749 takto:
"Vyžadovalo to značné schopnosti a prozíravost, tak jak to ostatně autorka prokázala, aby bylo možné zredukovat na téměř zcela jednotnou metodiku veškeré objevy, které byly roztroušeny v množství prací moderních matematiků a často prezentovány způsoby od sebe navzájem značně odlišnými. Řád, srozumitelnost a preciznost vládnou ve všech částech této práce... Považujeme ji za nejucelenější a nejlépe zpracovanou odbornou publikaci."
I přes toto veliké uznání a úctu se jí francouzská Akademie věd zároveň omlouvá, že jejím členem se Maria Agnesiová stát nemůže, protože je žena.

Velký obdiv a ocenění však Maria získala i ze strany tehdejšího papeže Benedicta XIV., který jí udělil zlatou medaili a zlatý věnec, sázený drahými kameny. Jeho uznání bylo osobní, sám se totiž v mládí matematice věnoval a dokázal tak její práci ocenit. Nabídl Marii post učitele na Boloňské univerzitě, což bylo pro ženu v té době neslýchané. Maria Agnesiová na tuto pozici ale nakonec nenastoupila, přijala ji pouze jako čestnou. Její osobní přání byla totiž poněkud jiná.

Už od svých mladých let si přála vstoupit do kláštera, avšak otec jí v tom bránil, že pro dívku jejího bohatství to nepřichází v úvahu. Maria se tedy až do otcovy smrti r. 1752 věnovala hlavně výchově a vyučování svých 20 mladších sourozenců. Teprve poté, zbavena těchto svých povinností, vstupuje do kláštera, kterému přenechala svůj veškerý majetek, a věnuje se charitativní činnosti. Především péči o nemocné ženy.

Zbývajících 47 let svého života prožívá v naprosté chudobě a teprve v nedožitých 81 letech se její bohatý a naplněný život uzavírá.