Lesní sklárny zmizely před stovkami let, archeologové už jich našli čtrnáct

Kulatá okenní sklíčka, lustrové ozdoby nebo hospodské sklo. To vyráběly lesní sklárny na Vsetínsku od poloviny sedmnáctého století. Po jejich stopách teď pátrají archeologové z Muzea regionu Valašsko.

Desítky malých hutí vznikaly podle potřeby v hustých porostech Beskyd a Javorníků. Na jedno z míst, kde sklárna stávala, se s archeology vypravil i reportér Roman Verner.

„Nejdůležitějším zdrojem pro tyto sklárny nebyl křemenný písek, jak se může zdát na první pohled, ale právě tyto lesy. Obrovská část panství tu byla lesní, ale páni majitelé z nich neměli žádný zisk, proto se snažili zvýšit hodnotu svého pozemku. Využívali hlavně skláře, kteří přicházeli ze severozápadních Čech a využívali toho, že tu byl dostatek dřeva, které mohli volně těžit,“ vysvětluje původ lesních skláren archeolog Samuel Španiel.

Rozhodně tedy nešlo o sklárny, jaké známe dnes – tedy velké sklárny, které na Valašsku známe z Vsetína nebo Valašského Meziříčí. Tyto lesní sklárny byly o dvě stě až tři sta let starší. Nejstarší pochází z poloviny 17. století.

Doklad sklářské výroby z poloviny 17.století.|foto: Samuel Španiel

Terasa nad potokem sloužila sklárně jako základ. „Stála tam dřevěnice, která se příliš nelišila od běžného valašského statku. Bydlel tam sklenář a všichni učni a tovaryši. Většinou to byla menší čtvercová budova,“ popisuje archeolog.

Kolik podobných skláren v lesích fungovalo, zatím odborníci přesně nevědí. Doložených je jich zatím jen čtrnáct.

Zbytky výrobků a nástrojů z lesní sklárny.|foto: Samuel Španiel

„Zjišťujeme to různými způsoby. Dohledáváme staré mapy, různé kroniky, využíváme i vzpomínky lidí, což je poměrně neobvyklé, když si uvědomíme, že poslední zanikla před třemi sty ley. Ale stále existuje nějaké povědomí, že se tam mluvilo o sklářích, že se někde říkalo ‚na huti‘ a někde že s panem učitelem děti sbíraly sklíčka,“ popisuje metody Španiel.

Stopy po sklářské výrobě.|foto: Samuel Španiel

Když se povede nějaké místo vytipovat, přichází ke slovu archeologické metody – hledání stop po stavbě, její zbytky a když se to podaří, tak i různé součástky z huti nebo osobní věci sklářů.

Výsledkem výzkumu by měla být publikace o sklárnách, ale archeologové by rádi svá zjištění spojili například s naučnou stezkou. Té bychom se mohli dočkat zhruba do tří nebo čtyř let.