Klasické kosení bělokarpatských luk kosou je nenahraditelné, říká Petr Slinták ze spolku Pantoflíček

27. duben 2023

„Pohoří Bílých Karpat charakterizuje jako celek především úzké propojení přírody, krajiny a života lidí,“ říká o jedinečném prostředí CHKO Bílé Karpaty člen spolku Pantoflíček a rodák z Dolního Němčí Petr Slinták.

Ekologická organizace, která si půjčila název od jedné z nejbizarnějších a nejkrásnějších orchidejí u nás – Střevíčníku pantoflíček – pečuje o vybrané lokality v podhůří Bílých Karpat a východního Slovácka.

„Pořádáme poznávací vycházky, různé ekologické aktivity pro děti i dospělé, čistíme konkrétní lokality a sečeme je,“ říká o činnosti spolku Petr Slinták a dodává: „K sečení se už v dnešní době používá moderní technika, ale je fakt, že klasické kosení bělokarpatských luk kosou, ty zvuky pohybujících se kos, to je nenahraditelné!“ Podle legendy bývalo bělokarpatské seno vždycky tak kvalitní, že se vozívalo až do Vídně. A když měli koně potíže, údajně se léčili senem z Bílých Karpat.

Právě spolek Pantoflíček stojí také za vybudováním nové naučné stezky Kronika slavkovské krajiny, která spojila místní unikátní přírodní prostředí s historií. V okolí Slavkova totiž koncem druhé světové války působila v rámci protinacistického odboje významná partyzánská buňka. „Stezka je dlouhá 5 km a má celkem 10 zastavení, přičemž nabízí turistům krásné, táhlé výhledy přes několik kopců, tak typické pro zdejší kraj. Na konci se můžete posadit, vstřebávat informace anebo nepřemýšlet a jen se kochat krajinou,“ popisuje Petr Slinták.

Kdy jsou louky v Bílých Karpatech nejkrásnější? Co je pískorybka a jaké neplechy nejčastěji páchají turisté na unikátních lučních porostech? Dozvíte se v Apetýtu s Jarkou Eliášovou.

autor: Jarka Eliášová
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.