Karel Jaromír Erben – rodák z Miletína, který mu byl domovem a inspirací

O jméně Karla Jaromíra Erbena mají povědomí snad všichni, ale odpověď na to, kým vlastně Karel Jaromír Erben byl, může dát každý trochu jinou. Někomu připadne na mysl označení spisovatel nebo básník – určitě si mnozí vzpomenou na úsměvné etudy u školní tabule ve snaze zarecitovat Polednici. Ti zasvěcenější, narození v okolí městečka Miletín, měli jistě už nespočetněkrát možnost navštívit místa, jimiž se Erben inspiroval. Nejlepším způsobem, jak poznat tohoto obdivuhodného muže, je právě vydat se do Miletína v Podkrkonoší.

„Tady! Tady se to stalo!“

Ale ne, neodehrála se tu přímo žádná z balad. Nacházíme se v rodném domku Karla Jaromíra Erbena, kde se 7. listopadu 1811 narodila manželům Erbenovým dvojčata – Karel a Jan. Dobové podmínky nebyly bohužel ideální a nebohý Jan zesnul ještě před prvními Vánocemi.

Rodný domek Karla Jaromíra Erbena v Miletíně|foto:Natálie Janderová

„Neustále se setkávali se smrtí. Zemřelo mu sedm sourozenců a smrt vídali na každém kroku. Muselo to být naprosto hrozné,“ říká Alena Bendová, která Erbenovým rodným domem provádí návštěvníky. Rodný dům slouží v dnešní době jako muzeum věnované jeho osobě i dílu a umožňuje příchozím jedinečně nahlédnout do zákoutí jeho života. Nalézáme zde například kopie rukopisů, osobní korespondence, ale dokonce také první vydání Kytice a mnohé další pamětihodnosti.

Nadání na jazyky

Karel Jaromír Erben je miletínským rodákem, k němuž všichni obyvatelé městečka hledí s upřímným obdivem a úctou. Není se čemu divit, byl nesmírně pozoruhodným a talentovaným člověkem.

„Měl absolutní hudební sluch, proto se také velmi dobře a rychle učil cizí jazyky. Byl schopen se dohovořit dvanácti jazyky,“ prozrazuje Růžena Hellingerová, členka Klubu přátel Karla Jaromíra Erbena, který se pečlivě zaměřuje na zachovávání Erbenova odkazu pro další generace. Člověk s údivem zůstává stát, když paní Hellingerová vyjmenovává veškeré jazyky, které ovládal: latina, němčina, staročeština, polština, ruština, ukrajinština, běloruština, srbochorvatština, slovinština, bulharština, lužická srbština a kašubština.

Odraz Erbenova života v díle

I přes svůj nesnadný život a chatrné zdraví se nenechal zcela zlomit. Veškeré strasti a pochmurné události, s nimiž se musel potýkal, se bezesporu také odráží v jeho díle.

„Když onemocněl na tuberkulózu, vrátil se z Prahy do Miletína a skutečně si myslel, že tady zemře,“ dodává Alena Bendová, „a v tom stavu nemoci, kdy možná čekal na smrt, začal psát balady. Roku 1853 vychází Kytice jako sbírka a můžeme říct, že to byl opravdu bestseller v dnešním slova smyslu. Bylo to úplně něco jiného, převratného, všichni Kytici četli.“

Pomník Karla Jaromíra Erbena (Miletín)|foto:Lubomír Hubička, licence Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported

K příběhům měl Erben odjakživa velmi blízko, pocházel z rodiny, jež se ráda shromažďovala, vyprávěla si příběhy, sdílela nejrůznější pověsti, ale i lidové písně a říkanky. Nejen, že si zapisoval dennodenně veškeré své poznatky a prožitky, ale také zaznamenával lidovou slovesnost a posléze vydává významné dílo Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích. Leckdo možná ani netuší, že kdyby Erben to vše nezaznamenal, nemuselo se zachovat mnohé z toho, co je pro nás dnes samozřejmostí ústní lidové tvorby.

A jestli se v Miletíně dětem čtou na dobrou noc balady z Kytice?

„Čteme O Veliké řepě, protože to je jediná pohádka, kde se nestane nic hrozného. Máme doma samozřejmě pohádkové knihy, ale ještě myslím, že je brzy,“ sděluje s úsměvem paní Bendová, kterou do Erbenova rodného domku doprovází její malá dcera.

Erbenova poetická slova oživil v nahrávce herec Filip Ježowicz. Zvukem zvonů přispěl Daniel Simion.