Josef Veselý

Od doby třicetileté války uplynula řada desetiletí, podařilo se zažehnat pár povstání, žádné pořádné spiknutí se dlouho nekonalo a ani v dohlednu na obzoru nebude.

„Byl to klidný, tichý muž, jenž vychován ve své dílně neznal takzvané městské způsoby umělců a vyhýbal se velkým.“

Scéna české historie je už docela slušně zaplněné jeviště, a hra, jež se tu provozuje, má rovněž pěkně obsazené hlediště.

Vydali jsme se výpravu do dílny otce a jeho syna. Ten rod byl pravda ještě mnohem košatější.

Ocitli jsme na jakémsi odpočívadle. Člověk, ocitne-li se na odpočívadle, na rozcestí, najmě historickém, měl by stanout, spočinout a odpočinout si.

Vagina gentium, pochva národů, Asie, obsahuje dvě veliká lidská plemeniště, Čínu a Indii, s pradávnými a vyspělými kulturami.

To je opravdu velmi působivá charakteristika: mdlé mrtvo. Takové hezké spojení.

Sem, milí křesťané jděte, chci vám, div povědíti, co se stalo v Čechách hleďte, nyní chci vyjeviti, nachyl, kdo jen můžeš, uši, s divem poslechnout přísluší.

František Antonín Špork byl sice povýšen do hraběcího stavu, ale aristokratická špička nového šlechtice ostentativně ignorovala.

V nejtěžší situaci svého pohnutého života dal hrabě František Antonín Špork roku 1730. razit medaili, která na líci nese zobrazení dvouhlavé saně.