Jedovatá ochrana

14. březen 2013

Někteří živočichové se brání jedovatým kousnutím nebo škrábnutím.

Donedávna se myslelo, že kousnutí obrovského ještěra varana komodského je nebezpečné proto, že má v tlamě spoustu zbytků potravy a tedy i bakterií, zjednodušeně bacilů. Ovšem pozor. Vědci zjistili, že to nejsou bakterie, které po kousnutí dělají v ráně neplechu, ale že je to skutečný a nefalšovaný jed. Tenhle objev vyvolal ve vědeckém světě velikou senzaci. A varan komodský, který u nás naštěstí nežije, se tak zařadil s velikou slávou mezi jedovaté plazy.

Že jsou jedovatí plazi, tedy mnozí hadi a ještěři, to je známá věc. Že je jedovatý hmyz – například různí brouci, motýli nebo sršni, vosy a mravenci – to určitě také víte. Jsou i jedovatí pavouci, kteří nepatří mezi hmyz, ale jsou to osminozí členovci. Také mnozí obojživelníci – žáby a mloci – jsou jedovatí. Jed slouží někdy k útoku, ale velice často k obraně.

Jedovatí živočichové jsou mnohdy velice pestře zbarvení a upozorňují tak nepřátele: "Pozor na mě, když mě spolkneš, bude ti špatně." Pokud snad dravec neuposlechne tohoto varování, příště už stejnou chybu určitě neudělá a někomu tak pestrobarevnému se radši vyhne. Pro jistotu nechá na pokoji i neškodné živočichy, pokud svými barvami napodobují barevnost svých jedovatých kolegů. Nebude přece riskovat, že se splete. Vidíte, jak je důležité poslouchat varování před nebezpečím? A to si zapište za uši.

autor: Zora Jandová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.