Jarmila Novotná
Tato světově proslulá pěvkyně stojí zcela nezaslouženě poněkud ve stínu nám všem známé Emy Destinnové. Přitom pro Československo udělala mnoho. Naučné slovníky o ní prohlašují: "Novotná byla vzácným příkladem komplexní operní umělkyně. Vyznačovala se muzikalitou a obdivuhodně lehkým nosným stříbrným hlasem se zářivými výškami, k tomu se družilo i herecké nadání - to vše otevřelo umělkyni cestu k mimořádnému mezinárodnímu úspěchu."
Jarmila Novotná se narodila v Praze, 23. září 1907 a ne 3. září, jak většina encyklopedií mylně uvádí, do rodiny majitele módního salonu. Otec měl velký vliv na její výtvarný vkus, matka ji zas odmala vedla k hudbě a cizím jazykům. Jarmila si hudbu skutečně zamilovala a její touhou se stal zpěv na divadelním jevišti. Ve vinohradském Sokole si už v 15 letech troufla na Mařenku z Prodané nevěsty.
Vzhledem ke svému věku na konzervatoř ještě jít nemohla a začala tedy navštěvovat dívčí školu Minerva. Přitom však statovala na Vinohradech, kde si jí všimla Zdenka Baldová a ujala se jí. Aby se rozhodlo mezi zpěvem a herectvím, domluvil Jarmile otec předzpívání u Emy Destinnové. Ta jí pak sama nabídla několik lekcí a doporučila jí pokračovat u Jana Hilberta Vávry.
Svůj debut v Národním divadle (ND) absolvovala ještě ani ne osmnáctiletá, opět v roli Mařenky 27. června 1925 odpoledne. Večer pak na téže scéně hrála jako elévka činohry Živu v Radúzovi a Mahuleně.
Její slibné začátky navíc umocnila studijní píle. V prvním roce angažmá v ND (1926) absolvovala 72 představení v 9 rolích. Toužila však ještě po něčem vyšším: smět studovat zpěv v Itálii. Rozhodla se pro Miláno a svá italská studia pak korunovala velkým úspěchem v roli Gildy ve veronské Aréně.
Dostalo se jí řady významných nabídek z italských operních domů, ale Jarmila Novotná si po vzoru Emy Destinnové zvolila Krollovu operu v Berlíně. Její náruživá pracovitost však neprospěla jejím hlasivkám. Nevzdala to ale a našla si novou doménu ve středních a nižších polohách.
I při tak závratně a slibně se rozvíjející kariéře se Jarmila stihla provdat za barona Jiřího Daubka, který pocházel ze staré české vlastenecké rodiny. Jejich manželství bylo neobyčejně šťastné a vydrželo více jak 50 let. Podporou jí také byla dcera Jarmila (*1932) a syn Jiří (*1938).
S nástupem nacistů v Německu odešla do Vídně, kde si při svém působení (v letech 1933-1938) získala obrovskou popularitu. Po připojení Rakouska však zůstat nemohla ani zde. Dostala nabídku od Toscaniniho do New Yorku, který kvůli jejímu angažmá ukončil dlouholeté spory s Metropolitní operou (MET). Novotná na nabídku přistoupila a dostala okamžitě k podpisu i smlouvu. Svůj americký debut si nakonec ale odbyla v San Franciscu r. 1939 v Madame Butterfly. V Metropolitní opeře vystoupila až následně 5. ledna 1940. Bylo jí 32 let a stála opět na počátku. Její věhlas zůstal v Evropě a musela znovu začít budovat.
Jarmila Novotná byla stejně jako její manžel velkou vlastenkou. Pořádala koncerty na podporu Československa, které končila hymnou. Dallas Times Herold o tom napsal: "Nezapomenutelným byl závěr večera, kdy štíhlá kráska stojící zpříma s hlavou v lehkém záklonu zpívala národní hymnu své zpustošené země a celé publikum povstalo." Její koncerty a rozhlasové relace ve prospěch okupované vlasti lze jen těžko spočítat.
Kromě těchto aktivit se také v Metropolitní opeře zasadila o nastudovaní Prodané nevěsty v angličtině, byla však také předsedkyní československé divize Amerického červeného kříže.
Je tedy pochopitelné, že po skončení války se toužila s celou rodinou vrátit do Československa. Než ale s manželem stihli opravit svůj dům zničený okupanty, nastoupil únor 1948 a vše jim bylo zabaveno a nezbylo jim než podruhé nedobrovolně odejít. Vrátili se do USA, kde Jarmile pokračovala smlouva v MET.
Až vážná nemoc manžela ji po 193 vystoupeních v MET uprostřed její 30. profesionální sezóny (z toho 16. sezóny v MET) přinutila k zakončení operní dráhy. Roku 1958 se s manželem přestěhovali do Rakouska, kde žili 23 let do manželovi smrti. Poté se vrátila do New Yorku, za dětmi a vnoučaty.
Kromě pěvecké kariéry je nutné aspoň stručně zmínit její další aktivity. Uplatnila se totiž i v celé řadě filmových rolí (první už r. 1925), z nichž snad nejvýznamnější byla r. 1950 společně s Mariem Lanzou v Hollywoodském filmu Velký Caruso. Zpívala však i na Broadwayi v muzikálech. Přímo pro ni napsal Cole Porter Kiss me, Kate, podobně jako již dříve Kurt Weill muzikál Pygmalion.
Zajímavostí také je, že se již jako 24letá objevila na československé stokorunové bankovce z roku 1931 (autorem Max Švabinský).
Povolení k návštěvě Československa získala až v r. 1983. Zemřela 9. února 1994 v New Yorku. O jejím životě se můžeme dočíst v její knize Byla jsem šťastná, kde píše:
"Osud mne opravdu k mnohému povolal, ale také mi mnohé dal. Lásce ke zpěvu jsem propadla už od nejútlejšího mládí - ale nikdy jsem nepocítila větší štěstí, než když jsem z této lásky mohla sama dál rozdávat."
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.