Jan Mansfeld: Uspět v herectví je dnes těžké. Člověk by ale měl jít za svým snem a klidně mít i ostré lokty

Coby mladý začínající umělec přiznává, že uspět v herectví není v současné době jednoduché. „Každý rok vychází ze škol spousta mladých herců, ale člověk to nesmí tak brát a má si jít za svým snem a klidně mít i ostré lokty. Ono se to pak v budoucnu vždycky nějak ucelí a buď přijdou nějaké příležitosti, nebo ne.“

Přestože v nejisté době covidové o své herecké příjmy úplně nepřišel, i on přemýšlel nad profesním záložním plánem. „Pár věcí, které bych mohl dělat kromě herectví, mě napadaly. Já třeba hodně času trávím na cestách, za volantem, a řízení mě hodně baví. Umím si představit, že bych dělal třeba řidiče... nějakému slavnému herci,“ směje se.

Přičichnutí k filmařině

Svou první roli si mladý Českobudějovičák zahrál ve filmu Zlatý podraz, kde ztvárnil roli basketbalisty Ivana Mrázka. „Měli jsme půlroční kurz basketbalu, kam jsem chodil trénovat kvůli roli, ale troufám si říct, že to pro mě nebylo zase tak těžké, protože jsem si v dětství vyzkoušel hodně sportů. Naši mě dávali do všech možných kroužků.“

Cenné zkušenosti pak nasbíral i v nekonečném seriálu Ulice. „Věděl jsem, že je u nás takový seriál, ale že bych byl jeho skalní fanoušek, to ne,“ říká se smíchem. „Díky účinkování v seriálu jsem se ale takzvaně vyhrál před kamerou a vyzkoušel si natáčení takového formátu, které je o dost intenzivnější. Je to taková továrna, čímž to nechci shazovat. Bylo to pro mě moc příjemné a dalo mi to i spoustu nových přátel.“

Nová domovina ve Švandově divadle

Od září je Jan Mansfeld novou posilou Švandova divadla. „Hostoval jsem tam už před třemi lety, když jsem se přestěhoval do Prahy. Divadlo si mě získalo lidmi, kteří tam jsou. Důležité samozřejmě je, jaké hry dělají, ale pro mě je prostě stěžejní ta parta lidí.“

Před sebou má také premiéru představení Srpnové světlo, které napsal Martin Františák. „Bude to takové severské drama s prvky thrilleru. Je to o soužití dvou bratrů, kteří si zbyli, žijí si svůj život a vstupuje jim do života postava Eli... Pak se to trochu zamotá, ale to už nebudu prozrazovat.“

Alex Mynářová a Jan Mansfeld|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

„Ta postava jednoho z bratrů je pro mě protiúkol. Na první pohled je to muž s drsnou slupkou, má v sobě spoustu běsů, ale skrývá křehké jádro,“ přibližuje svou roli.

A jak on sám prožívá den premiéry? „Nedokážu v klidu sedět. Jsem ten typ, který chodí, vysává, dělá všechno možné. Jsem vyloženě nervák, neurotik. Do divadla jdu tak tři hodiny předem. A když je po premiéře, tak se teprve dostaví pocit štěstí a endorfiny,“ dodává.

V rozhovoru s Alex Mynářovou také prozradil, jestli má jeho příjmení nějakou souvislost s rodem Mansfeldů, jaké má herecké vzory, co dělá ve volném čase a také nechal posluchače nahlédnout pod pokličku své komplikované blíženecké povahy. Poslechněte si v pořadu Alex a host.