Georges Cuvier a sloni

Přednášejícím byl mladý přírodovědec Georges Cuvier – svou přednášku nazval „Pojednání o žijících a fosilních druzích slonů“. Srovnával v ní kosti slonů indického a afrického, paleontologické pozůstatky mamuta, a ještě dalšího neznámého vyhynulého živočicha, kterému se tehdy říkalo „zvíře z Ohia“.

Chobotnatec s prsatými stoličkami

Georges Cuvier, francouzský přírodovědec a zoolog|foto:François-André Vincent, Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Cuvier dokazoval skutečnost, která se nám dnes zdá samozřejmá, ale tehdy tomu tak nebylo – a sice, že nejen mamut, ale také indický a africký slon jsou samostatné druhy. Stejně jako živočich z Ohia, kterého pojmenoval Mastodon, a to podle charakteristického tvaru chobotnatcových stoliček – masto pochází ze starořeckého výrazu pro bradavku či prsa (mastos) a odus je starořecky „zub“. Cuvier k těmto závěrům dospěl prostřednictvím svého nového přístupu k živým organismům. Vedle kosterních a paleontologických nálezů se zabýval také měkkýši a rybami a tyto výzkumy ho přivedly k novému rozdělení živočišné říše na základě principu podřízenosti druhotných znaků těm funkčně důležitějším. Dosavadní dělení živočichů na obratlovce a bezobratlé nahradil rozdělením do čtyř skupin – obratlovci, měkkýši, členovci a láčkovci.

Profesor a slavný „utopený hříšník“

Srovnání čelistí indického slona a mamuta z Cuvierovy práce o živých a fosilních slonech|foto:Georges Cuvier, Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

V době své přednášky Georges Cuvier krátce pracoval v novém Muzeu přírodní historie v Paříži, kam byl přijat na základě svého soukromého výzkumu živočichů a zkamenělin, ke kterým ho přivedlo studium, mj. na akademii ve Stuttgartu. Před příchodem do Paříže se živil jako učitel u bohaté normanské rodiny a pak úředník. Po přednášce nabrala jeho kariéra rychlý spád. Stal se členem různých vědeckých a vzdělávacích institucí a už v jedenatřiceti byl profesorem.

Georgese Cuviera už od mládí zajímaly fosilie. Pochopil, že jde o pozůstatky vyhynulých živočišných druhů. Jejich vyhynutí přisuzoval katastrofám. Několik takových vyhynulých živočichů zoologicky určil a dal jim jméno. Zajímavý je případ tak zvaného „dítěte z potopy“. Jde o fosilní nález z okolí Paříže, který byl považován za ostatky hříšníka, utopeného při biblické potopě. Cuvier dokázal, že jde ve skutečnosti o kostru vyhynulého pravěkého velemloka.

Jeden z dvaasedmdesáti slavných

Ilustrace z díla Recherches sur les ossements fossiles de quadrupèdes Georgese Cuviera (1812)|foto:Gallica Digital Library / Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Cuvier se zabýval také člověkem. Jeho závěry v této oblasti byly však z dnešního pohledu značně rasistické. Do dějin vědy se zapsal také jako odpůrce Jeana-Baptisty de Lamarck, předdarwinovského vědce, který zastával teorii transformismu. Transformisté odmítali kreacionismus a tvrdili, že živočišné druhy vznikají postupnou přeměnou jednoho v druhý. S tím Georges Cuvier nesouhlasil a využíval svého značného vlivu, aby de Lamarcka a jeho stoupence dost nevybíravě vytlačoval z akademického světa.

Přesto si své čestné místo ve vědě Cuvier zaslouží. Jeho jméno najdete například na Eiffelovce mezi dvaasedmdesáti jmény vědců. Na jeho počest byla pojmenována řada zvířat včetně kolibříka nebo velryby. Ve Francii najdete jeho muzeum, fontánu, vysokou školu nebo ulici. V jeho práci můžeme nalézt i českou stopu. Zkoumal totiž také zkamenělinu hlodavce nalezenou na konci 17. století v Doupovských horách u obce Valeč. Později bylo určeno, že jde o pravěkého plcha.