Galerie ženských osobností - Josephine Garis Cochraneová

26. červen 2006
Apetýt je stálicí brněnského vysílání

Že myčku na nádobí vynalezla žena, možná až tak překvapivé není, ale ne každý tuší, že se tak stalo už v 19. století, kdy v prosinci r. 1886 získala patent na "Stroj na mytí nádobí" Josephine Cochraneová, vdova po obchodníkovi a politikovi Williamu Cochranovi. Než si její vynález získal cestu do běžných domácností totiž nějakou chvíli trvalo. Dnešní myčky jsou samozřejmě značně sofistikovanější a energeticky úspornější, ale základní princip, který Josephine vymyslela a sama několikrát vylepšila, se příliš nezměnil.

Josephine se narodila v Shelbyville, ve státě Illinois, roku 1839 Irene (rozené Millerové) a Johnu Garisovým. Měla sestru Irene. Tatínek byl stavební inženýr a významně se podílel na výstavbě Chicaga (ještě před jeho požárem). Její pradědeček, John Fitch, byl vynálezce parníku. A tak vynalézání měla možná už trochu v genech. Co jí však chybělo, bylo formální vzdělání v přírodních vědách.

Josephine Garis Cochrane

Patřila do vyšší společenské vrstvy. Vdala se za obchodníka a politika Williama Cochrana. Společně s manželem ve své vile pořádali večírky pro společnost. Jak už to tak bývá, poté vždy zbylo plno špinavého nádobí. A protože se velmi často stávalo, že služebnictvo přistupovalo k jeho mytí ne zrovna šetrně, vzácný porcelán nesl tyto následky velmi těžce, mnohdy se něco rozbilo, nebo alespoň poškodilo.

Josephine Cochraneová nakonec ztratila trpělivost. Nejprve si řekla, že bude tyto své vzácné kousky porcelánu raději umývat sama, ale nakonec rozhořčeně prohlásila: "Jestli nikdo jiný nevymyslí myčku na nádobí, udělám to sama." Už v roce 1850 si sice nechal patentovat Joel Houghton dřevěný stroj s ručně poháněným kolem, který vodou ostřikoval nádobí, ale jeho účinnost byla naprosto minimální.

Psal se rok 1886 a žádný nový vynález nepřicházel, proto se Josephine do práce pustila sama. Její postup byl důmyslný. Změřila si nejprve své nádobí a začala s vytvářením určitých drátěných držáků na talířky a hrníčky, aby nádobí mohla dobře uchytit, aby při mytí zůstalo na svém místě. Tyto drátěné držáky pak umístila na kruh, který vložila na plocho do měděného kotle na vodu. Motor otáčel kruhem, zatímco mydlinková voda tryskala ze dna kotle a také pršela na nádobí. A protože si Josephine Cochrane přínosu svého objevu byla dobře vědoma, neopomněla svůj vynález patentovat. A tak na sklonku roku, 28. prosince 1886, získala patent (US Patent No. 355139) na "Stroj na mytí nádobí".

Nebylo to ale tak snadné, jak se z uvedeného popisu může zdát. Hned záhy poté, co se Josephine do vynalézání pustila, zemřel poměrně náhle její manžel a zanechal po sobě nejen velké dluhy, ale Josephine tím ztratila i osobu, která by jí mohla pomoct při prosazení její vynálezu. To ji však naštěstí neodradilo. O čtyři roky později už propagovala svou vlastní firmu Garis-Cochran Dish-Washing Machine Company v tisku. Sama po čase přiznala, že nejtěžším úkolem nebylo stát se z velké dámy mechanikem, ale změnit se z velké dámy na prodejce.

Zásadním zlomem v jejích obchodních úspěších se stala v r. 1893 Světová výstava, které se mohla zúčastnit díky pomoci 200 žen, které ji finančně podpořily. Na této výstavě pak získala nejvyšší cenu a významné zakázky od hotelů a restaurací. Následovaly i dobré reference: "Na státní svátek Illinois váš přístroj umyl bez prodlení špinavé nádobí, které po sobě zanechalo 8 směn, každá po tisíci vojácích, přičemž každá várka netrvala více jak 30 minut."

Dlouho však byla poptávka po jejích myčkách především jen u velkých provozů, jakými byly právě restaurace a hotely. Pro domácnosti byla takováto myčka ještě příliš drahá a vyžadovala poměrně mnoho horké vody, což dříve v domácnostech nebylo běžné. Navíc proti ní po značnou dobu panoval mezi lidmi odpor, jak už to u některých nových objevů bývá, kdy služky dokonce protestovaly, že jim tento stroj bere práci.

Je pozoruhodné, jakou představivost Josephine Cochraneová měla, neboť přestože jsou dnešní myčky samozřejmě značně sofistikovanější a energeticky úspornější, základní princip, který Josephine vymyslela a několikrát vylepšila, se příliš nezměnil. Sama si ale posteskla: "Kdybych dřív věděla, co vím dnes, nikdy bych neměla odvahu začít." Zemřela r. 1913 ve věku 74 let na nervové vyčerpání (jiné zdroje uvádí jako příčinu smrti mrtvici).

Po její smrti změnila firma několikrát majitele i své jméno a nakonec se pod jménem KitchenAid stala součástí společnosti Whirlpool.

Spustit audio
autor: Jana Turčínková