Ecce Homo - závěrečná bitva o landshutské dědictví

V Čechách a na Moravě již touto dobou nežili pamětníci Žižkovy slávy, ale sláva našich válečníků trvala. Výsledkem byla poptávka po českých žoldnéřích, kteří se mohli realizovat prakticky v celé střední Evropě. Náboženské vyznání nebylo kritériem a více otázek se týkalo výše žoldu. Češi a Moravané nabízeli za svůj plat kvalitu, a tak není divu, že snad každý desátý obyvatel našich zemí si přilepšoval vojenskou službou v cizině. Taková příležitost se naskytla i r. 1504, kdy vypukla válka o panství zesnulého landshutského knížete Jiřího. Svářily se dvě větve rodu Wittelsbachů, rýnský falkrabí Ruprecht a kníže Albrecht z mnichovské linie rodu. Albrecht byl díky množství spojenců silnější, ale ani Ruprecht se nevzdával. Věřil, že s pomocí vojska, jež čítalo na 10 000 pěších a 3000 jízdních, obstojí. Polovinu jeho bojovníků tvořili Češi, kteří do jeho služeb vstupovali s radostí. V Čechách panovala tou dobou drahota a Ruprecht nejen dobře platil, ale dokonce slušně mluvil česky. Bohužel se mu v době, kdy se jeho pozice upevňovala, stalo 13. srpna to, co může potkat každého. Při obléhání Sulzbachu předčasně skonal.

Logo|foto:Český rozhlas

Jeho manželka sice smrt chotě zatajila, aby ji žoldnéři neopustili, ale tím jen oddálila jejich odchod. Když se ukázalo, že proti Sulzbachu táhne i sám římský král Maxmilián Habsburský, nastal v Ruprechtově vojsku rozklad. Německé oddíly se prostě rozešly, zatímco Češi táhli nejkratší cestou přes Cham a Furth im Wald na Domažlice. Maxmilián, chtivý boje se rozhodl, že je napadne a získá jako "poslední rytíř" další vítězství. Zatímco jízda prostě využila své výhody, sbor 3000 pěšáků vedených Matyášem Libákem z Radovesic zaostával. 180 vozů zpomalovalo tempo přesunu, ale nebylo možno je nechat na cestě, neboť bez nich byla pěchota zcela bezbranná. Noc z 11. na 12. září strávil oddíl poblíž bavorského Řezna. Městečko Schönberg se nachází nedaleko za ním. Maxmilián věděl, že Češi budou ve vozové hradbě vážným protivníkem, a proto štval svoji jízdu, aby je napadla za pochodu. To se podařilo, neboť sestavení vozů nějaký čas zabralo. Libákovi žoldnéři se proto uchýlili za ochrannou hradbu pavéz a dlouhých kopí a utvořili sevřenou čtvercovou formaci. Bili se statečně, sám Maxmilián byl stržen z koně a uznal, že s jízdou proti pěchotě nepochodí. Až nasazení královských pěšáků vedlo ke zvratu, po hodinu trvajícím vysilujícím zápase byla více než polovina českých žoldnéřů pobita a dalších 700 zajato. Matyáš Libák s dalšími sedmi stovkami unikl. Maxmilián uznal statečnost protivníků a zajatce propustil bez podmínek. Libák doma musel hájit svoji čest před soudem, který však rozhodl, že "jest on Libák vozy šikoval, lidi do bitvy vedl, je řídil a při té bitvě od počátku až do konce byl, což takovému hejtmanu v takové potřebě příleží učiniti". Byl tedy rehabilitován. Větším dokladem české statečnosti je však míra, s níž si vítězství u Schönbergu cenil Maxmilián. Na jeho slavném sarkofágu v Innsbrucku najdeme na čestném místě právě reliéf, zobrazující výjev z této bitvy. Čeští vojáci chránění pavézníky na něm čelí útoku říšské jízdy vedené Maxmiliánem a dalšími říšskými knížaty. Hezký den!

Logo|foto:Český rozhlas