Ecce Homo - Václav Rabas

Václav Rabas se narodil na sklonku r. 1885 v Krušovicích u Rakovníka. Vyšel z venkovských poměrů a až do konce středoškolských studií nepoznal nic, co by přesahovalo myšlenkový svět obyvatel zapadlého městečka. Přitom jeho otec, mlynář, se připravoval na jinou životní dráhu, studoval v Praze na technice a snil i o sochařství. S bohatším kulturním děním se jeho syn Václav setkal teprve po příchodu do Prahy. Byl žákem pražské Akademie výtvarných umění, kde navštěvoval ateliéry Bohumíra Roubalíka, Vlaho Bukovace a Hanuše Schwaigera. Pro kritiku vedení školy musel studia načas přerušit a dokončil je až v r. 191 3 v ateliéru Maxe Švabinského. Základní idea Rabasova díla vyrůstá z dozvuků národního hnutí 19. století, kde hluboko v akademické malbě musíme hledat kořeny jeho figurálních alegorií. Ostatně i jeho krajinářské studie tkví v 19. stol., neboť navazovaly na impresionismus, zejména na Cézannovy výtvarné principy, zřetelné zejména ve výstavbě prostoru, ale také v barevné kompozici obrazu. Dá se říci, že se Rabas upínal velmi uvážlivě k jistotám tradice, z níž si vybíral v duchu nové doby. Podněty avantgardních směrů malby nepřijímal bez výhrad, ale také je úplně neodmítal. Jednu dobu byl ovlivněn myšlenkami "sociálního umění" a některé malby z počátku 40. let nesou stopy m agického realismu. Právě důslednost, s níž trval na jediném velkém tématu, a setrvávání v hranicích, jež si na počátku stanovil, patří k základním rysům, pro něž byl a nadále je kladně přijímán.

Logo|foto:Český rozhlas

Ačkoliv uměl namalovat svými typickými širokými tahy štětce leccos, známe Rabase především jako nedostižného malíře krajin. Nejsou to ovšem idylické, sluncem zalité krajinky, kde se popásají kravičky či ve stínu košatého stromu vyznává pasáček lásku ztepilé selce. Rabas se hodně inspiroval u francouzského malíře Jeana-Françoise Milleta a stejně jako on se snažil zachytit štětcem onen cri de la terre, hlas země. Maloval drsnou pravdu o krajině, a proto se jeho obrazy nesetkávaly s obecnou oblibou a přijetím. Na druhé straně si však Vybírání brambor zakoupil i pan prezident Masaryk. Za 2. světové války získaly Rabasovy obrazy silnější lyrický tón, který sou visel s okupací. Tehdy napsal i autobiograficky laděnou knížku Malířovo vyznání (1940). Těžká nemoc v poválečném období přinutila malíře v posledních letech svého života a tvorby obrátit pozornost k portrétu, který doposud zanedbával.

Logo|foto:Český rozhlas

Václav Rabas byl od r. 1909 členem Umělecké besedy, spoluzakladatelem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a v r. 1945 mu byl udělen titul národního umělce. Přesto jej více těšilo, když byl r. 1947 zvolen předsedou Společnosti bratří Čapků. Patřil totiž k iniciátorům jejího založení už v předchozím roce, neboť byl motivován dávným přátelstvím s Josefem Čapkem, zatímco Karla Čapka si vážil od chvíle, kdy spisovatel r. 1935 napsal s uznáním o jeho výtvarném umění. Hezký den!