Ecce Homo - Tímúr Lenk

Tímúr, celým jménem Tímúr Lenk, známý také pod jménem Tamerlán, přišel na svět někdy kolem r. 1336 v Keshi, což je dnešní Šachrisabz, druhé největší město v Kaškadarské oblasti Uzbekistánu. Pocházel z rodiny nevýznamného vojenského náčelníka a jeho jméno Tímúr Lenk lze přeložit jako Timur Chromec, protože už od dětství byl částečně ochrnutý na levou polovinu těla. Nebyl však zdaleka jediným, kdo svůj tělesný a vlastně i společenský handicap vyrovnával neuvěřitelnou ctižádostí. Během několika let vystoupal na mocenském žebříčku oblasti dnešního Turkmenistánu a přitom používal všech dostupných metod, neštítil se žádného prostředku. Ve službách místního emíra bojoval od r. 1370 proti vpádu chána Tuglaka, později se stal rádcem jeho syna Ilyáse jako místodržitele Samarkandu. Proti oběma se nakonec spojil s emírem Husajnem, ale po vítězné válce jej nechal zavraždit. Zahynuli také všichni jeho významní zajatci. Jako syn emíra Turgháího se pak prohlásil za potomka Čingischánova syna Čagataje, i když sám bezpochyby Mongol nebyl a za cíl si postavil obnovení jeho bývalé říše. Pak už následovalo jedno válečné tažení za druhým. Na rozdíl od Čingischána se ale Tímúr nesoustředil na správu a rozvoj dobytých území, dobytá území jen plenil a jejich poklady odvážel do svého paláce v Samarkandu. Za jeho vojsky zůstávala obrovská zkáza, lemovaná velikými pyramidami z lebek nepřátel, pyramidami, které nechal vršit jako památníky svých vítězství.

Logo|foto:Český rozhlas

Tímúrův rodný Šachrisabz ležící na Velké hedvábné stezce v kotlině na úpatí Zeravšanského hřbetu v nadmořské výšce 658 m v té době vzkvétal. Ostatně jeho název by se dal přeložit jako Zelené město, ale říkalo se mu i Kubbet-ul-ilim (město kopulí vědy a ctností). Návštěvníci a poutníci, kteří ve 14. století město navštívili, obdivovali velkolepou architekturu paláců, světských a kultovních budov, které se utápěly v zeleni hojně zavlažovaných sadů a parků. Nejkrásnější a nejmohutnější stavbou se stal Tímúrův letní Bílý palác, Ak-Saraj. S jeho budováním započal r. 1379, krátce po svém vítězném čtvrtém tažení do bohatého Chórezmu, kde získal nejen obrovské poklady, ale i znamenité stavitele, kterým přikázal postavit na svou slávu a počest nádherný letní palác. Za všech tažení se však obyvatelé Šachrisabzu těšit nemohli. U některých jen těžko říci, proč byla vlastně podniknuta. Nenávist k bývalému spojenci Tochtamišovi byla tak hluboká, že Tímúr za ním neváhal táhnout tisíce kilometrů ke Kaspiku, na Krym a dokonce až do Moskvy. Méně pochopitelné však bylo zcela nečekané napadení severní Indie, při němž Tímúrova vojska r.1398 nejen zpustošila rozsáhlé oblasti, obsadila na čas město Dillí, ale také pobyla více než 100.000 indických válečných zajatců. To už hraničilo s genocidou. Tímúr se nezastavil a plánoval další velkolepou výpravu, tentokrát do Číny. Tady však narazil na nepřítele, jenž byl silnější. Smrt jej zastavila v lednu 1405 na cestě. Pohřben byl proti svému přání v Samarkandu, v Šachrisabzu jsou dodnes zachovány trosky gigantického mauzolea, jež nikdy neplnilo svůj účel.

Mocný Tímúr si pozval moudrého Nasreddina a zeptal se jej: "Šašku, dokázal bys vyčíslit mou hodnotu? Vidíš před sebou muže, který si podmanil celý svět, rozdrtil stovky armád, muže, před jehož mocí se třesou i mohutné hory. Podívej se na mne pečlivě a řekni: jakou mám skutečnou cenu?" Nasreddin si pozorně chána prohlédl, nakroutil špičku kníru a řekl: "Asi tak dvacet zlaťáků." - "Cože? Přišel jsi o rozum hlupče?" zvolal rozhořčeně Tamerlán. "Vždyť jen tenhle můj opasek má cenu dvaceti zlatých." - "Ten už jsem, velký cháne, do té sumy zakalkuloval," odvětil tehdy Nasreddin. Hezký den!