Ecce Homo - svatý Dominik

Řád založil počátkem 13. století Dominik Guzmán, původem Španěl, který vystudoval filozofii a teologii, přijal kněžské svěcení a stal se členem dómského kláštera v El Burgo de Osma nedaleko svého rodiště, což bylo jedno z vůbec nejstarších biskupských sídel Španělska, mající svůj původ již v době vizigótské. Až v r. 1206 nastal v Dominikově životě obrat, když se jeho přítel, biskup Diego, stal hlavou misie vyslané k obrácení albigenských. My jsme o nich již hovořili, a to jako o katarech, neuznávajících oficiální římskou církev. Díky tomu svému pojmenování se stali přes německý výraz Kätzer pravzorem všech kacířů. Dominik jako průvodce svého biskupa neúnavně diskutoval s albigenskými, ale rozpory se nepodařilo vyřešit klidně. Když biskup Diego zemřel a ve stejné době byl zavražděn i papežský legát, vyhlásil papež Inocenc III. proti albigenským křížovou výpravu. Z té doby pochází ono okřídlené rčení: "A jak poznáme, kteří z nich jsou kacíři? - Zabijte je všechny, Pán Bůh si to už nějak přebere." Občanská válka, neuvěřitelně surová a vedená až do krajnosti, trvala pět let. Dominik i v jejím průběhu pokračoval v misijní činnosti, usadil se v Toulouse a pro naplnění svých cílů se rozhodl založit vlastní církevní řád, k jehož ustavení dal papež souhlas v r. 1216. Ve velice krátké době měl řád na 60 konventů v 8 provinciích. V souvislosti s rozvojem měst ve 13. stol nacházel právě v nich své hlavní uplatnění. Jeho prvořadým posláním se stala studijní, misijní a kazatelská činnost. Dominikánské konventy zakládané výhradně ve městech výrazně poznamenaly jejich tvář. Stávaly většinou při hradbách na obvodu města a často tvořily součást opevnění. Tím, že byli odkázáni na milodary, stali se dominikáni vedle minoritů jedním z největších žebravých řádů. Za jejich špatnou pověst může však období, v němž působili jako strážci čistoty víry v roli inkvizitorů. To, co svým způsobem hlásal výklad jejich názvu Domini canes, tedy psi Páně, nabízel i jejich znak v bohatém provedení, kde v ve spodní stříbrném poli nacházíme černého psa s pochodní v tlamě, jenž sedí na červeně vázané knize.

Logo|foto:Český rozhlas

Inkvizice vznikla jako vyšetřovací a soudní instituce katolické církve, která od pol. 12. stol. vyšetřovala kacířskou činnost, čarodějnictví nebo černou magii. Zejména od poč. 13. stol. se právě v souvislosti se šířením heretických hnutí jako byli kataři postoj církve ke kacířům zostřil. V r. 1252 papež potvrdil zvláštní bulou vznik inkvizičních tribunálů a souhlasil s mučením obviněných. V našich zemích je první zmínka o inkvizici z doby Přemysla Otakara II. a její faktické počátky sahají v pražském biskupství do let 1313-1318. Papežští inkvizitoři, jmenovaní obvykle právě z členů řádu dominikánů nebo minoritů, skončili u nás svoji činnost kolem poloviny 14. století a poté byla funkce inkvizitora spojena s hodností světícího biskupa pražského nebo profesora teologické fakulty, ale výkon funkce se stal formálním. Dominikáni uvedení do Čech r. 1226 z iniciativy Přemysla Otakara I. přišli sem původně ze Slezska. Jejich prvním konventem se stal pražský klášter u sv. Klimenta na Starém Městě a krátce nato vznikly další domy v Brně, Litoměřicích, Hradci Králové, Olomouci, Znojmě a Jihlavě. Působí dodnes. Hezký den!