Ecce Homo - Sergěj

Patriarcha Sergěj se narodil počátkem r. 1867 jako Ivan Nikolajevič Stragorodskij v Arzamasu nedaleko Nižního Novgorodu. Dá se říci, že jej přímo místo narození předurčilo k další dráze duchovního, neboť nevelký Arzamas neměl tehdy ani 12 000 obyvatel, ale zato třicítku kostelů a celkem 7 klášterů. Ivan byl synem popa Nikolaje, ale ještě větší vliv na něj měla jeho teta Jevgenije, představená kláštera sv. Alexije. Jako 13tiletý vstoupil hoch do semináře v Nižním Novgorodu a po 6 letech postoupil na duchovní akademii v Petrohradu. Protože dosahoval vynikajících studijních výsledků, zvolili pro něj představení vědeckou dráhu. Kvality prokázal už svou disertací, kterou obhájil v červnu 1890 na téma "Ortodoxní nauka o víře a dobré skutky". Protože se přes dosaženou úroveň vzdělání necítil ještě zdaleka být připraven na své poslání, zatoužil otec Sergěj po praxi v misijní činnosti a nechal se poslat do Japonska, kde tehdy velmi úspěšně vedl misii v Tokiu a Kjótu biskup Nikolaj Kasatkin. V Japonsku pak působil celkem tři roky a ještě jednou se tam vrátil.

Logo|foto:Český rozhlas

Po návratu získal docenturu pro obor Starého zákona na duchovní akademii a stal se též inspektorem této školy. O rok později byl jako archimandrita poslán do církevní služby při velvyslanectví v Athénách. Pak pracoval dílem na svém vědeckém růstu, když obhájil magisterskou disertaci, jednak na kariéře, která prozatím vyvrcholila tím, že byl jako 34letý na návrh svaté synody jmenován biskupem v pobaltském Jamburgu (dnešní Kingisepp). Od r. 1905 převzal pak starost o celou arcidiecézi Finsko. V téže době byl již i rektorem petrohradské teologické akademie, ale sledovat jednotlivé stupně jeho kariéry je pro laika nepřehledné, takže se omezíme na to, že v srpnu 1917 byl jmenován metropolitou vladimirským. Slavnostní uvedení do úřadu se však konalo až na konci listopadu, v době, kdy zvítězili bolševici, jejichž láska k náboženství byla proslavená. Není divu, že se metropolita Sergěj ocitl už počátkem r. 1921 ve smutně proslaveném vězení Butyrky, kam jej doprovodila Čeka. Poté žil jako vyhnanec v Nižním Novgorodu, kam byl nejprve odložen jako nepohodlný. Nakonec se ale do jisté míry smířil s komunistickým režimem a stal se metropolitou Nižního Novgorodu.

Logo|foto:Český rozhlas

K jeho postavení přispělo, že byl v opozici proti patriarchovi Tichonovi, který zemřel v březnu 1923 a nový patriarcha Petr, dříve než byl sám uvězněn, převedl na něj svoje pravomoci. Protože se však za nových podmínek nemohla sejít biskupská synoda a stejně by její rozhodnutí nebylo platné, protože na svobodě zůstali pouze čtyři vyšší církevní hodnostář, zastupoval Sergěj patriarchu až do jeho smrti v r. 1936 jen provizorně. Teprve pak se stal jeho skutečným náměstkem. Už v roce 1926 se Sergěj snažil upevnit postavení církve za nových podmínek. Vysloužil si za to dočasné uvěznění, ale poté, co vydal pastýřský list, jímž doporučil věřícím loajalitu k sovětské moci, bylo mu umožněno přesídlit do Moskvy a vést i vlastní kancelář. Komunistický tlak proti církvi však zmírněn nebyl a konec 30. let byl pro ruskou pravoslavnou církev vůbec nejhorší. Situaci paradoxně vyřešilo vypuknutí války, po němž se proti nacistickým útočníkům náměstek patriarchy dovolával nejslavnějších tradic křesťanské Rusi. Odměnou mu bylo r. 1943 uvolnění dosavadních zákazů. Stalin dokonce hlavní církevní představitele přijal osobně v Kremlu a svolil ke konání generální synody, na níž byl počátkem září 1943 Sergěj zvolen skutečným patriarchou vší Rusi. O úpadku svědčí fakt, že jej volili všeho všudy tři metropolité, 11 arcibiskupů a pět biskupů. Od září 1943 započal patriarcha Sergěj dílo obnovy, ale neměl již mnoho času. Úkol proto zůstal na jiných. Hezký den!ar