Ecce Homo - Růžena Nasková

Narodila se v Praze, které zůstala věrná po celý svůj život. Za svůj druhý domov považovala Vysoké nad Jizerou, odkud pocházel její tatínek a kam jezdívala na prázdniny k příbuzným. Roku 1907 přijala angažmá v Národním divadle a zůstala tu posléze až do padesátých let dvacátého století. Růženin otec Josef Nosek, než se oženil, byl "muzikantem, karbaníkem, páterem-vyklouzem, juristou, kuželkářem, tanečním mistrem, účastníkem vlastenecké slavnosti na Sněžce i pražských svatodušních bouří r. 1848, politickým vězněm, guvernantem kounicovských hrabátek, psancem, žebrákem, několikanásobným kandidátem sebevraždy, důstojníkem, cestovatelem, autorem vojenských povídek a romantických zkazek, jak o něm krásně píší ještě po letech v časopise Krkonoše.

Logo|foto:Český rozhlas

Obě dcery zdědily po něm lásku k umění, jen každá jinak. Růženina sestra Helena se proslavila později jako spisovatelka a překladatelka pod jménem Helena Malířová. Růžena se věnovala divadlu a velký vliv na ni měla slavná herečka Hana Kvapilová i další učitelka herectví Otýlie Sklenářová. Film k ní bohužel příliš štědrý nebyl, z rolí přísných maminek, tetiček a babiček jí příliš vybočit nedovolil. Zahrála si tetu Bertu ve filmu Tetička, paní Hábovou v Koneč ně sami či babičku Pavláskovou ve snímku Pod jednou střechou, ale pořád to bylo to samé. Čeho se herečce nedostávalo na filmovém plátně, to si vynahradila na jevišti. Od Markétky v Goethově Faustovi, přes postavy Tylovy, Roxanu v Cyranovi až po Strouhalku v Maryše bratří Mrštíků nebo proslavenou M. D. Rettigovou z Jiráskovy stejnojmenné hry. Divadelní kritici také nešetřili chválou a na ztvárnění jejích postav se často objevovaly oslavné ódy v tisku. I přes svůj vznešený, téměř monumentální zjev, nepostrádala herečka smysl pro humor, jeden čas dokonce vystupovala v kabaretu a zpívala vlastní šansony.

Logo|foto:Český rozhlas

Spokojenost z práce u paní Růženy Naskové podporoval i pohodový rodinný život. Zajímavostí je, že když se vdávala, nemusela si příliš měnit jméno. Narodila se totiž jako Růžena Nosková a jejím vyvoleným byl akademický malíř František Naske. I on byl úspěšný ve své práci, jeho plakát na pražský všesokolský slet vyhrál soutěž vyhlášenou v roce 1932. Za války se herečka změnila i ve spisovatelku, v r. 1941 vydala svoji vzpomínkovou knihu Jak šel život a později i Malou kroniku dnů. I když vyšší věk provázely zdravotní obtíže, které jí znemožnily vystupovat na jevišti, ani poté neztratila humor a chuť žít. Rozhlas jí zůstal jako veliká láska až do konce 50. let. Do zlatého fondu Českého rozhlasu dnes patří i možná nejznámější z rozhlasových vystoupení Růženy Naskové - její četba z Babičky Boženy Němcové. Naše paní Růžena Nasková. Hezký den!