Ecce Homo - Rudolf Kirchschläger

Světlo světa spatřil v době první světové války v hornorakouském Niederkappelu a i nadále vyrůstal v poměrně tíživých podmínkách. Na konci války zemřela jeho matka a otec ji následoval v r. 1926, když bylo chlapci pouhých 11 let. Hoch však byl učenlivý a absolvoval úspěšně gymnázium, po němž nastoupil ke studiu práv ve Vídni. Po anšlusu v r. 1938 však pro své politické názory ztratil Kirchschläger, který odmítl vstoupit do NSDAP, stipendium a musel se živit různě. Díky tomu, že nestudoval, dostal povolávací rozkaz a brzy se ocitl na frontě. Nakonec dokončoval školu v rámci dovolených, jež z fronty dostával a studium ukončil v r. 1940 doktorátem. Ve stejném roce se i oženil se svojí bývalou spolužačkou z gymná-zia. Hned nato se musel vrátit na frontu. Ocitl se na různých bojištích, ale téměř až do konce války měl štěstí, zranění se mu vyhýbalo. Teprve na samém konci války, už na území Rakouska, se v jeho blízkosti roztrhl ruský granát a i po vyléčení Rudolf Kirchschläger na pravou nohu mírně napadal.

Logo|foto:Český rozhlas

Rakousko potřebovalo po válce mnoho odborníků, a tak nastoupil jako soudce, později okresní soudce, nejprve na venkově a posléze ve Vídni. V r. 1954 byl vyzván ke spolupráci ministerstvem zahraničí jako jeho expert. Šlo tehdy o rakouskou státní smlouvu a vyhlášení neutrality zvláštními zákony, jež teprve v r. 1955 položily základ nové samostatné existenci Rakouské republiky. Rudolf Kirchschläger zůstal pod vedení prof. Stephana Verosty v právním oddělení zamini a byl také členem rakouské delegace, jež v květnu 1955 jednala o Státní smlouvě. Poté již ministerstvo zahraničí neopustil a působil i jako kariérní diplomat, přičemž v letech 1967-70 byla místem jeho přidělení Praha. Byl tu přímým účastníkem událostí nazývaných jako Pražské jaro a tehdy i později o nich podal poměrně přesné a výstižné svědectví. Dveře zastupitelstva zůstaly i přes přítomnost sovětských tanků po celou dobu otevřeny případným zájemcům o odchod do Rakouska. Na ministerstvu zahraničí byl Kirchschläger mj. také vedoucím oddělení pro lidská práva, zástupcem generálního sekretáře pro zahraniční záležitosti a šéfem kabinetu ministra zahraničí.

V r. 1970 jej Bruno Kreisky požádal, aby se vrátil do Vídně s tím, že jej potřebuje do své vlády na post ministra zahraničních věcí. Tam Rudolf Kirchschläger působil až do r. 1974, kdy si jej vybrali socialisté SPÖ jako svého nestranického kandidáta na prezidenta a také jej prosadili. Rudolf Kirchschläger se v r. 1974 poprvé stal rakouským prezidentem a o šest let později byl jako kandidát SPÖ a ÖVP zvolen téměř 80 % hlasů. Tehdy se také zrodila legenda o lidovém prezidentovi, který je pro své spoluobčany vždy dosažitelný. V r. 1980 se navíc prezident Kirchschläger proslavil okřídlenými slovy v době aféry Vídeňské všeobecné nemocnice, jež byla s tehdejšími náklady 45 mld. schillingů nejdražší nemocnicí v Evropě. Tehdy prohlásil, že bude třeba vysušit nejen bažiny, ale i kyselé louky a vysloužil si tak celostátní uznání. Jeho Rakušanky a Rakušané na něj nezapomněli ani po jeho smrti a dnes si jej také připomínají. Hezký den!