Ecce Homo - Rodolfo Graziani

Rodolfo Graziani, neplést s Andreou Grazianim, jenž byl o generaci starší a velel našim legionářům v Itálii, se narodil v r. 1882. Za první světové války, jež jej přivedla nejprve na bojiště do Libye a pak na italskou frontu a v níž byl dvakrát raněn, se stal Graziani nejmladším italským plukovníkem. Poválečná kariéra tomu odpovídala. Po nástupu Mussoliniho k moci byl prominentním důstojníkem a postupoval rychle v hodnostech a funkcích. Pochod černých košil na Řím jej zastihl v Libyi, kde se proti bezbranným domorodcům vyznamenával stejně, jako po dvanácti letech v roli guvernéra italského Somálska. V r. 1935 se stal jedním z hlavních protagonistů útoku na sousední Habeš, jež byla zakrátko poražena, i když "bosí Habešané" se urputně bránili a vítězství vůbec nebylo tak os lnivé, jak se v Římě očekávalo. Právě tehdy si Rodolfo Graziani vysloužil svoji krvavou přezdívku a také titul vicekrále Etiopie, jehož hrdým nositelem byl v letech 1936-37. Jeho pojetí kulturního a hospodářského přínosu zaostalým domorodcům přinášelo více škody než užitku. Dokladem byla "dálnice" do Addis Abeby postavená prakticky na kostech černošských dělníků.

Logo|foto:Český rozhlas

V r. 1939 byl Graziani již zpět v Itálii, ale nakonec jeho africké zkušenosti převážily a když v červnu 1940 vlastní protiletadlové dělostřelectvo sestřelilo na Tobrúkem letadlo generálního guvernéra Libye, byl Graziani povolán na jeho místo. Tím guvernérem byl proslulý italský dálkový letec Italo Balbo, jeden z quadrumvirů Benita Mussoliniho. Graziani na jeho místě měl za úkol připravit ofenzívu, jejímž výsledkem by bylo dobytí Káhiry, Alexandrie a Suezského průplavu. Graziani měl sice k dispozici 300.000 vojáků proti britským 40.000, ale přesto vehementně protestoval. Mussolini jej však ujistil, že nemusí obsadit najednou celý Egypt, a stanovil zahájení ofenzívy na den, kdy první němečtí vojáci vkročí na půdu Británie. Ke Grazianiho velké úlevě k německé i nvazi do Anglie v létě 1940 nedošlo, ale duce ztratil trpělivost. Na jeho rozkaz 13. září 1940 italská vojska překročila hranice a vstoupila do Egypta.

Tažení to bylo velkolepé, ale poněkud operetní. Když italská průzkumná obrněná auta dorazila do Sídí al-Barrání, hlásilo triumfálně Radio Roma, že "díky dovednosti italských ženistů jezdí v Sídí al-Barrání opět tramvaje". Ve skutečnosti byla v této vesnici na pobřeží jen mešita, policejní stanice a pár desítek domků z nepálených cihel. Obyvatelé o tramvaji v životě ani neslyšeli. Hlavně že tu byl, stejně jako na dalších místech, vztyčen mramorový sloup na paměť slavného vítězství. Italové pokračovali v ofenzívě jen do okamžiku, kdy se zalekli možnosti, že by narazili na nepřítele. Podle toho také dopadli. Na konci tažení v prosinci 1940 35.000 britských, australských a indických vojáků za cenu pouhých 500 padlých zajalo 135.000 Italů včetně 22 generálů a zničilo či ukořistilo 380 tanků a víc než 1300 děl. Graziani se vrátil do Itálie, kde byl nějakou dobu ministrem obrany. Po prohrané válce byl odsouzen k 19 letem vězení za spáchané zločiny proti lidskosti, ale v r. 1950 jej nemocného propustili. Před 50 lety s jeho smrtí neodešla legenda, jen zmizel jeden z šedých stínů. Hezký den!