Ecce Homo - Petr Petrovič Semjonov

Petr Petrovič pocházel ze šlechtické rodiny z Rjazaňské gubernie, v níž se narodil r. 1827. Do 15 let byl vychováván doma, poté složil přijímací zkoušky do školy gardových praporčíků a junkerů. Středoškolské vzdělání získal tedy na vojenském učilišti, ale vojenské službě nezůstal věren a postoupil na matematicko-fyzikální fakultu univerzity v Petrohradu. Jako absolvent dosáhl nejen doktorátu, ale i kandidátského stupně a díky tomu se stal členem Imperátorské ruské geografické společnosti, posléze jejím tajemníkem, vedoucím oddělení fyzické geografie a nakonec r. 1873 viceprezidentem celé společnosti. To však už měl za sebou nejvýznamnější objevitelské cesty a zůstal spíše organizátorem jiných expedicí. Na svoje vlastní badatelské cesty se Semjonov pečlivě připravoval. Nespokojil se s domácím vzděláním a r.1852 odjel na tři roky do západní Evropy. Studoval především v Berlíně, ale navštívil i Slezsko, kde se zajímal o geologii. Horolezecky se připravoval v Aplách a 17x vystoupil na Vesuv, aby se seznámil s prostředím geologicky vulkanického původu.

Logo|foto:Český rozhlas

Petr Semjonov byl především v letech 1856-57 novým objevitelem Nebeských hor na pomezí Ruska a Číny. Pojmenování Nebeské hory neboli Ťan Šan dali pohoří Číňané a Semjonov byl prvním Evropanem, který tam pronikl v 19. století. Vyrazil ze Semipalatinska v r. 1856 a došel k jezeru Issyk-kul, které prozkoumal. Navštívil také město Kuldžu, pro Rusy tehdy zcela neznámé a sledoval tok řeky Ču. Následujícího léta vyrazil s vojenským oddílem 1500 mužů přes několik horských pásem a došel do průsmyku Santas. Dospěl do povodí Sarydžazu a k pramenům Narynu. Když vystoupal do nadmořské výšky 4200 m, vydal se na východ směrem k hranicím Číny, až se dostal do těch nejvyšších hor. U hory Chan Tengri (7010 m) se Petr Semjonov domníval, že dosáhl v oblasti nejvyššího pohoří. Petr Semjonov v čele své malé armády nebyl jen objevitelem, ale odvedl i značný kus vědecké práce. Jeho muži sbírali všechny dostupné reprezentanty horské fauny a flóry, zkoumali vzorky tamního zalednění, shromažďovali i geologický materiál. Sám Semjonov došel k závěru, že Issyk-kul je bezoodtoké jezero, na základě geologického průzkumu vyvrátil doposud tradovanou domněnku o vulkanickém původu celého pohoří. Tím, že prošel obrovskou oblast, potvrdil rovnoběžkový směr hlavních horských hřebenů. Zahájil tak vlastně opravdu vědecký průzkum celé oblasti a má všeobecně uznávanou zakladatelskou roli, kterou v r. 1906 potvrdil jeho přídomek Ťan-Šanskij.

Logo|foto:Český rozhlas

Přitom byl Petr Petrovič Semjonov vědcem velmi všestranným. Už v r.1858 byl pověřen zpracováním údajů o ruském rolnictvu. Byl totiž současně školením statistikem a jednu dobu i ředitelem statistického úřadu. Údaje shromážděné o ruském rolnictvu se měly stát o tři roky později podkladem pro jeho osvobození, na němž má Semjonov tím pádem též zásluhu. V r. 1897, to byl již zasloužilým akademikem, řídil zase vůbec první sčítání lidu v Rusku, což byl vzhledem k rozloze a zaostalosti země úkol vpravdě gigantický. Petr Semjonov je považován za otce ruské geografie, vypravil na cestu významné expedice Mikljucho-Maklaje, Prževalského a Potanina, jeho jménem je nazváno celkem 11 zeměpisných objektů. Ruská zeměpisná společnost na jeho počest zřídila zlatou medaili, jíž byli vyznamenáváni autoři nejlepších geografických prací i po Říjnové revoluci, neboť Petr Semjonov zemřel velmi vhodně na úsvitu první světové války. Bylo mu ostatně 87 let a o politiku se díkybohu nikdy moc nezajímal. Hezký den!