Ecce Homo - Paul von Lettow-Vorbeck

Paul von Lettow-Vorbeck se narodil do pruské šlechtické válečnické rodiny, a to v r. 1870, kdy Prusko zrovna vyhrálo nad Francií a otec se stal správcem na dobytém území. Syn díky tomu hovořil od dětství německo-francouzskou směskou a teprve na kadetce se naučil správně německy. Znalost cizích jazyků se mu však později bude hodit. Vychováván byl jako budoucí císařský důstojník a odmala mu byly vštěpovány jeho základní vlastnosti jako je sebevědomí, odvaha, věrnost císaři a vlasti. Protože rodina byla spřízněna s rodinou kancléře Bismarcka, měl Paul von Lettow-Vorbeck kariéru před sebou. Když v 90. letech 19. stol. dokončil vojenskou akademii, mohl rovnou nastoupit do generálního štábu s určením pro zahraničí.

Logo|foto:Český rozhlas

Třicetiletý nadporučík prodělal svůj křest ohněm při povstání boxerů v Číně. Osvědčil se a získal všechny předpoklady být i nadále vhodným válečníkem pro nevelkou koloniální říši Německa. Už brzy poté to bude moci dokázat znovu, při povstání černošských Herrerů v r. 1904 bude vyslán do jihozápadní Afriky a prokáže svoje schopnosti i na tomto válčišti. Válka nebyla nikterak gentlemanská, německé koloniální oddíly nepřítele masakrovaly a nevynechávaly ani ženy a děti. Ani Lettow-Vorbeck však na toto tažení nezapomněl, střepina jej zasáhla do levého oka, které lékaři sice zachránili, ale až do smrti na něj generál neuvidí.

Přeložení Lettow-Vorbecka do Německé Východní Afriky svědčilo o jeho ros-toucím věhlasu. Po návratu z Afriky se totiž jen krátce zdržel ve Wilhemshavenu u námořní pěchoty a v r. 1913 už byl opět na černém kontinentu. Tady získá pověst velkého koloniálního válečníka, historikové vojenství jej budou považovat za vůbec největší postavu guerillové války. V okamžiku vypuknutí války mu byla svěřena veškerá moc nad německými území ve východní Africe a Lettow-Vorbeck se podle toho zařídil. Povolal do zbraně všechny bílé obyvatele v počtu kolem 3000 a do zbraně uvedl i oddíly černošské armády a policie, celkem kolem 10.000 tzv. askariů. S nimi pak vzdoroval někdy až dvacetinásobné přesile britských koloniálních oddílů a jejich spojenců. Hned na počátku zmařil britské vylodění a zmocnil se přitom značných zásob. I tak však postrádal nejen zbraně a střelivo, ale i zásoby, výstroj a zejména medikamenty. Přesto obratně manévroval a i když byl v listopadu s posledními zbytky svých oddílů z Německé východní Afriky vytlačen, pokračoval v boji v Mozambiku a severní Rhodesii. Vzdal se teprve po uzavření příměří v Evropě a to ještě jen proto, že se dozvěděl, že se císař vzdal vlády a předal ji občanské vládě. V tomto okamžiku měl ještě 155 německých důstojníků a vojáků, 1165 černošských askariů a 2293 nosičů, ale jejich počet rychle zdecimovaly choroby v zajateckém táboře.

Po návratu do Německa byl Lettow-Vorbeck oslavován jako jeden z mála německých hrdinů, nesmíme zapomenout, že Německo válku prohrálo a on byl tím, který nebyl poražen. V době výmarské republiky namířil krajně napravo, ale s Hitlerem jeho vojácká čest nesouhlasila. Když v r. 1964 93letý generál zemřel, přijelo na jeho pohřeb dokonce několik domorodých vojáků a londýnské Timesy napsaly, že si Paul von Lettow-Vorbeck vysloužil i u nepřátel pověst "schopného, velkorysého a rytířského vojáka." Hezký den!