Ecce Homo - Omladina

Od 80. let se formovalo na české politické scéně pokrokářské hnutí, samostatná složka mladočeské opozice rekrutující se zejména z prostředí studentských spolků. Mezi pokrokáři byli tehdy studenti práv Antonín Čížek, Alois Rašín i studující filozofie Karel Stanislav Sokol, všichni později v politice angažovaní, kteří už tehdy usilovali o prosazení pokrokářského vlivu v samotné mladočeské straně. To však dost dobře nešlo, neboť pokrokové hnutí té doby bylo sotva možno nějak definovat, bylo ideově značně nesourodé a dalo by se charakterizovat spíše slovy "předchozí generace zklamala a jen mluví, je potřeba něco udělat". Část pokrokářů také inklinovala k sociálnímu reformismu, vyvíjel se jakýsi "pokrokový socialismus", který stavěl mosty mezi studentskou a dělnickou mládeží. Mezi představitele tohoto směru patřil bezpochyby např. nadaný typograf a později soc.demokrat Antonín Pravoslav Veselý, anarchisticky založený Stanislav Kostka Neumann nebo později proslavený teoretik družstevního hnutí František Modráček.

Logo|foto:Český rozhlas

Ve studentském prostředí nově ožila idea vzájemnosti a spolupráce slovanských národů. Na sjezdu pokrokové mládeže v Praze v r.1891 byl vypracován i obsáhlý program, jenž byl měřítkem pokrokovosti mladé inteligence. Reorganizace Rakouska-Uherska zasahovala v tomto programu všechny oblasti veřejného života a přihlíželo se přitom k národnostním i sociálním požadavkům. V jednom z bodů najdeme dokonce i jasně formulovaný požadavek státního dohledu nad soukromým hospodařením, tedy nikoliv výraz sociálního reformismu, ale přímo reformního socialismu. Pokrokové hnutí spojovalo hlučný radikalismus se zcela věcným přístupem k řadě dobových otázek. Politický realismus sice později odsoudil právě onu míru nevázanosti, ale cenil si na pokrokovém hnutí kritický přístup a minimum předsudků.

Logo|foto:Český rozhlas

Spolek mladých kolem časopisu Omladina byl jen jednou z pokrokových skupin radikální české studentské a dělnické mládeže, jejichž aktivita vyvrcholila v září r. 1893, kdy se nepokoje přenesly ze zasedání českého zemského sněmu do ulic a způsobily vyhlášení výjimečného stavu nad Prahou. V té době policie už měsíc shromažďovala s pomocí policejního provokatéra Rudolfa Mrvy důkazy o nezákonném spolčování. Na základě jeho svědectví, zčásti však smyšleného, došlo k zatčení několika desítek studentů a mladých dělníků, s nimiž byl pak na počátku r. 1894 zinscenován proces proti tajné organizaci Omladina. Ve skutečnosti žádná podobná organizace neexistovala a policie ji vykonstruovala.
Zatčeným přitížilo právě zavraždění konfidenta Mrvy, i když tato akce byla izolovaná. Před soudem nakonec stanulo 76 obžalovaných, z nichž 68 bylo odsouzeno. Policejní zásah spojil řadu lidí, kteří se později politicky diferencovali a rozešli do různých politických stran. Všichni však nějak uvázli v politice.A abychom byli úplní: dne 18. 10. 1895 byli příslušníci Omladiny spolu s dalšími provinilci z doby výjimečného stavu amnestováni. Hezký den!