Ecce Homo - německá selská válka

Selské nepokoje tentokrát začaly v srpnu 1524 v hrabství Stühlingen, posléze na Horním Rýně v okolí Waldshutu, začátkem roku 1525 se rozšířily do Horního Švábska, kde také vznikl program Dvanácti artikulů . Ve Francích byl vypracován proslulý Heilbronnský program požadující, aby církev byla zbavena veškeré světské moci, a zdůrazňující správní a mocenský význam říšských měst. Selská válka pak zasáhla další území říše, zvláště Sasko a Durynsko, a také Tyrolsko, kde působil nejradikálnější z povstalců, Michal Gaismar. Selský odboj byl velmi roztříštěn a úplně mu chybělo jakékoliv centrální vedení. Všechny jednotlivé vzpoury sedláků byly motivovány pokusem o zlepšení jejich sociálních poměrů. Sedláci byli inspirováni myšlenkami reformace, formulovanými jedním z nejradikálnějších teologů reformace Thomasem Münzerem, bojovali za své "božské právo" a za boží stát na zemi, ve kterém si budou všichni lidé rovni.

Logo|foto:Český rozhlas

Některé požadavky selských programů podporovalo tu a tam i měšťanstvo, a místy dokonce i šlechta, pokud ji nějak oslovily ideály reformace. Šlo však spíše o výjimky. Dvanáct artikulů sedláků, zformulovaných v březnu 1525 v Memmingenu, vyžadovalo mimo jiné zrušení nevolnictví a odstranění "nespravedlivých dávek", též svobodu lovu, rybolovu a těžby dřeva v lesích. Heilbronnský program formuloval i požadavky reformy hospodářského života včetně sjednocení měny a měrových a váhových jednotek a zrušení vnitřního cla. Sedláci ve svých požadavcích projevovali i ochotu ke kompromisu a požadovali, aby se s nimi vyjednávalo. Na druhé straně se jejich povstání nevyvarovalo plenění zámků a klášterů, a tak je nejprve opustili spojenci z řad šlechty a měst a nakonec se přímo obrátili proti nim. I Luther, odsuzující sklon povstalců k nepořádkům, je r. 1525 zavrhl. Šlechta se spojila s knížaty, luteránským knížetem hessenským a katolickým saským vévodou a v květnu a červnu 1525 porazila postupně jeden vzbouřený houf sedláků po druhém.

Logo|foto:Český rozhlas

Německé selské válce padlo za oběť kolem 100 000 lidí, přičemž někteří vůdci sedláků, jako byli Thomas Münzer, Heinrich Pfeiffer byli po porážce popraveni. Jen rakouští chudí pokračovali v boji až do r. 1526, získali však jen málo a byli rovněž potlačeni. Tak byl ze světa zprovozen program, který radikálně požadoval: "Všimni si, že původci všeho lichvářství, zlodějství, všech loupeží jsou naši páni a knížata. Přivlastnili si veškeré tvorstvo. Ryba ve vodě, pták ve vzduchu, všechno, co roste na zemi - všechno musí náležet jim. Proto rozšiřují mezi chudými boží přikázání říkajíce, že bůh přikázal: nepokradeš!; na ně samé se to však nevztahuje, ačkoliv dřou kůži i maso z chudého oráče, řemeslníka, ze všeho živého. Všechna moc musí být odevzdána prostému lidu." Hezky se to poslouchá, ale ty následky. Hezký den!