Ecce Homo - Michelangelo Buonarotti

Svůj život trávil Michelangelo především mezi Florencií, která byla téměř jeho rodištěm a Římem, kde přečasto pobýval ve službách papežů. Staral se dlouho o svého otce a čtyři bratry, neboť jeho matka zemřela, když byl malý. Teprve ve věku přes šedesát let začal žít svůj vlastní život a tehdy se spřátelil s mladým šlechticem Tommasem Cavalierim, který mu učaroval svou krásou a šlechetností a získal si jeho bezvýhradnou lásku. O jejich vztahu se můžeme dočíst v nesčetných dopisech, sonetech a madrigalech, které Michelangelo pro Tommase sepsal.

Logo|foto:Český rozhlas

Poprvé se Michelangelo vrátil z Říma do Florencie r. 1501. Město se zbavilo Medicejských a vyhlásilo republiku blízkou jeho srdci. Jeho tvorba se tak ocitla v dokonalém souladu se společenskými podmínkami a pro svoje město dokončil sochu Davida, která se od dob antiky stala prvním aktem vystaveným na veřejném místě. V soše Davida Michelangelo smísil klasické proporce antiky se znalostí anatomie, tak, jak se jimi mohla pyšnit renesance, a to přesně v souladu s tehdejšími estetickými normami. V roce 1505 byl Michelangelo požádán papežem Juliem della Rovere, aby přesídlil do Říma a plnil jeho zakázky. Oficiální zaměstnanecký poměr měl trvat pět let, za něž chtěl papež získat monumentální náhrobek. Pak se ale situace změnila a neklidný válečník na papežském stolci neustále měnil zadání prací. Díky tomu získal Michelangelo, ačkoliv se považoval zejména za sochaře, zakázku na monumentální malířskou práci na stropě Sixtovy kaple. Nedlouho po dokončení této titánské práce papež v r. 1513 zemřel. Jeho nástupce, Lev X. měl mnoho plánů, ale i strach, že žádný nebude důstojně dokončen. Přitom však pocházel z rodu Medicejských a Michelangela dobře znal. Těžko mu něco odmítnout.

Logo|foto:Český rozhlas

Objednávky rodiny Medicejských přivedly Michelangela na čas i zpět do Florencie, ale v Římě jej čekalo množství úkolů, neboť se na stolci služebníka sluhů božích vystřídali další dva mužové. Kromě sochařských prací se stal i architektem. Sotva stačil domalovat fresku Posledního soudu, už jsou tu další úkoly. Nejdůležitějším architektonickým úkolem Michelangelova života je nominace na pozici hlavního architekta katedrály Svatého Petra v Římě. Přijal jej až po sedmdesátce a kvůli jeho splnění se již do konce života nevrátil do Florencie. Převzal Bramantův originální plán, který zjednodušil pro svoje účely. Dožil se však pouze dokončení hlavní kupole s řadou dvojitých sloupů, neboť před 440 lety zemřel.

Michelangelo zaujímá v dějinách umění jedinečné postavení. Shrnuje evropskou uměleckou tradici od antiky přes středověk po renesanci a z jeho díla vycházejí manýristé i barokní umělci. O jeho umělecké genialitě se nikdy nepochybovalo. Byl uznáván a oceňován již od svého mládí a zvláště po dokončení Posledního soudu všechno italské a mnoho evropského umění podlehlo jeho slohu. Byl prvním z umělců, kteří jsou si vědomi nutnosti tvůrčí svobody a vyžadují v uměleckých záležitostech naprostou nezávislost. A v tom budiž příkladem. Hezký den!