Ecce Homo - Mayer Amschel Rothschild

Rodina Rothschildů žila ve Frankfurtu od r. 1585 a obývala dům v Judengasse, který tu bylo možno nalézt ještě v 19. stol. Domek měl červený štít a jeho obyvatelům, vesměs příbuzným, ať již se jmenovali Isaak, Uri nebo Abraham, všem říkali podle jejich bydliště Rothschild (rudý štít). Mayer Amschel se tu narodil do nepříliš majetného prostředí a co víc, ve dvanácti letech ztratil při epidemii rodiče i sourozence. Musel se o sebe tedy postarat sám, a proto odešel do Hannoveru k bankovnímu domu souvěrce Oppenheimera. Tady se takříkajíc vyučil a se základním kapitálem se vrátil do Frankfurtu, kde založil nevelkou banku a směnárnu, přičemž se vedle toho zabýval i obchodem s antikvitami a medailemi. Brzy získal důvěrnější kontakty ke kurfiřtovi Vilémovi Hessenskému, který byl jako všichni panovníci neustále potřebný peněz. Kurfiřt svého nadaného bankéře učinil dvorním faktorem a zajistil mu též kontakty do Británie, ke dvoru svého dědečka, krále Jiřího III. anglického. Tyto kontakty se budou hodit další generaci Rothschildů.

Logo|foto:Český rozhlas

Když vypukly napoleonské války, bylo vše pro rozmach rodiny připraveno. V r. 1770 se Mayer Amschel oženil s Gutle Schnapperovou, s níž přivedl na svět téměř pohádkově pět synů a pět dcer. Už v r. 1798 ambiciózní syn Nathan prohlásil: "Ve Frankfurtu pro nás všechny není dost místa." a zařídil se podle toho. Po dosažení plnoletosti se vydal podnikat do Anglie. V Manchesteru založil s pomocí otcových peněz s kontaktů vlastní obchodní společnost. Soustředila se na obchod ohrožený kontinentální blokádou během napoleonských válek a především na finančnictví. Během pěti let se stal nejdůležitějším finančníkem britského impéria. Půjčoval králi, vládě i vojevůdcům včetně samotného Wellingtona. Kromě něj nejstarší Amschel převzal banku ve Frankfurtu nad Mohanem, James založil pobočku v Paříži, Salomon ve Vídni a Carl v Neapoli. Ještě v r. 1800 měli Rothschildové majetek odhadovaný na 60.000 zlatých. Byly to slušné peníze, ale jen ve Frankfurtu např. finančník Speyer disponoval sumou zhruba 7x vyšší.

Logo|foto:Český rozhlas

Pak ale události daly za pravdu prozíravosti starého Rothschilda. Když prchal kurfiřt hessenský před Napoleonem, svěřil mu k úschově nejen svůj tajný archiv, ale také dalších 60.000 zlatých. Rodina částku brzy mnohokrát znásobila. Roku 1812 Mayer Amschel Rothschild zesnul a svým potomkům zanechal nejen peníze, ale zejména důležitou radu: "Peníze musí zůstat v rodině." Vlohy pro obchod, které po něm synové zdědili, vynesly zakrátko rodinu Rothschildů na vrchol bankovního a finančního světa. Aby peníze zůstaly v rodině, brali si Rothschildové vždy pouze Rothschildy, a to tak, že bratranci se ženili s přímými sestřenicemi a v jednom případě si bral Rothschild vlastní neteř. Osmnácté a devatenácté století nevědělo nic o genetickém riziku příbuzenských sňatků, které ostatně byly běžné v evropských panovnických rodech. Rothschildové se chovali jako králové - a navíc měli štěstí. Navzdory příbuzenským sňatkům se v jejich rodu neobjevil žádný genetický defekt.

Rodinu Rothschildů tmelilo židovské náboženství. Přestože se stali šlechtici a byl na ně vyvíjen tlak, zůstávali věrni své víře. V celé historii rodu došlo k jediné výjimce, která byla pro Rothschildy nepřijatelná a měla katastrofální následky. Nathanova druhá dcera Hannah si vzala za muže křesťana, mladšího syna lorda ze Southamptonu. Rodina se jí zřekla a považovala ji za mrtvou. Syn Hannah se ještě jako dítě zabil pádem z oblíbeného poníka a jejího manžela stíhal jeden neúspěch za druhým, v politice i v osobním životě. Kletba rodu Rothschildů je zkrátka mocná. Hezký den!