Ecce Homo - Mayer Amschel Rothschild

22. únor 2004
Ecce homo

Dnes si připomínáme, že zítra uplyne 260 let, co se narodil německý bankéř židovského původu Mayer Amschel Rothschild, zakladatel světové slávy bankéřské rodiny původem z Frankfurtu nad Mohanem.

Rodina Rothschildů žila ve Frankfurtu od r. 1585 a obývala dům v Judengasse, který tu bylo možno nalézt ještě v 19. stol. Domek měl červený štít a jeho obyvatelům, vesměs příbuzným, ať již se jmenovali Isaak, Uri nebo Abraham, všem říkali podle jejich bydliště Rothschild (rudý štít). Mayer Amschel se tu narodil do nepříliš majetného prostředí a co víc, ve dvanácti letech ztratil při epidemii rodiče i sourozence. Musel se o sebe tedy postarat sám, a proto odešel do Hannoveru k bankovnímu domu souvěrce Oppenheimera. Tady se takříkajíc vyučil a se základním kapitálem se vrátil do Frankfurtu, kde založil nevelkou banku a směnárnu, přičemž se vedle toho zabýval i obchodem s antikvitami a medailemi. Brzy získal důvěrnější kontakty ke kurfiřtovi Vilémovi Hessenskému, který byl jako všichni panovníci neustále potřebný peněz. Kurfiřt svého nadaného bankéře učinil dvorním faktorem a zajistil mu též kontakty do Británie, ke dvoru svého dědečka, krále Jiřího III. anglického. Tyto kontakty se budou hodit další generaci Rothschildů.

Logo

Když vypukly napoleonské války, bylo vše pro rozmach rodiny připraveno. V r. 1770 se Mayer Amschel oženil s Gutle Schnapperovou, s níž přivedl na svět téměř pohádkově pět synů a pět dcer. Už v r. 1798 ambiciózní syn Nathan prohlásil: "Ve Frankfurtu pro nás všechny není dost místa." a zařídil se podle toho. Po dosažení plnoletosti se vydal podnikat do Anglie. V Manchesteru založil s pomocí otcových peněz s kontaktů vlastní obchodní společnost. Soustředila se na obchod ohrožený kontinentální blokádou během napoleonských válek a především na finančnictví. Během pěti let se stal nejdůležitějším finančníkem britského impéria. Půjčoval králi, vládě i vojevůdcům včetně samotného Wellingtona. Kromě něj nejstarší Amschel převzal banku ve Frankfurtu nad Mohanem, James založil pobočku v Paříži, Salomon ve Vídni a Carl v Neapoli. Ještě v r. 1800 měli Rothschildové majetek odhadovaný na 60.000 zlatých. Byly to slušné peníze, ale jen ve Frankfurtu např. finančník Speyer disponoval sumou zhruba 7x vyšší.

Logo

Pak ale události daly za pravdu prozíravosti starého Rothschilda. Když prchal kurfiřt hessenský před Napoleonem, svěřil mu k úschově nejen svůj tajný archiv, ale také dalších 60.000 zlatých. Rodina částku brzy mnohokrát znásobila. Roku 1812 Mayer Amschel Rothschild zesnul a svým potomkům zanechal nejen peníze, ale zejména důležitou radu: "Peníze musí zůstat v rodině." Vlohy pro obchod, které po něm synové zdědili, vynesly zakrátko rodinu Rothschildů na vrchol bankovního a finančního světa. Aby peníze zůstaly v rodině, brali si Rothschildové vždy pouze Rothschildy, a to tak, že bratranci se ženili s přímými sestřenicemi a v jednom případě si bral Rothschild vlastní neteř. Osmnácté a devatenácté století nevědělo nic o genetickém riziku příbuzenských sňatků, které ostatně byly běžné v evropských panovnických rodech. Rothschildové se chovali jako králové - a navíc měli štěstí. Navzdory příbuzenským sňatkům se v jejich rodu neobjevil žádný genetický defekt.

Rodinu Rothschildů tmelilo židovské náboženství. Přestože se stali šlechtici a byl na ně vyvíjen tlak, zůstávali věrni své víře. V celé historii rodu došlo k jediné výjimce, která byla pro Rothschildy nepřijatelná a měla katastrofální následky. Nathanova druhá dcera Hannah si vzala za muže křesťana, mladšího syna lorda ze Southamptonu. Rodina se jí zřekla a považovala ji za mrtvou. Syn Hannah se ještě jako dítě zabil pádem z oblíbeného poníka a jejího manžela stíhal jeden neúspěch za druhým, v politice i v osobním životě. Kletba rodu Rothschildů je zkrátka mocná. Hezký den!

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.