Ecce Homo - Maxmilien Robespierre

Robespierre byl na vrcholu moci, když udělal osudovou chybu. Zákonem z 10. června 1794 zbavil všechny poslance Konventu imunity a dodal tak odvahu bojovat za svoji záchranu i těm, kteří by pro nic jiného život nasazovat nechtěli. Když 26. července žádal čistku ve Výboru obecné bezpečnosti a Výboru veřejného blaha, sklidil sice potlesk, ale vydal všem svým nepřátelům signál. Nastává doba "kdo s koho". Buďto vy anebo já. Co jej vedlo k tomu, že spáchal tak komplikovanou sebevraždu, zůstává záhadou, tak jako je psychologicko-historickou záhadou sám Robespierre. Jednomu ze svých přátel se nedlouho předtím svěřil: "Jsem už revolucí unaven." Čtyřletý zápas jej vyčerpal, ale stále ještě měl dost a dost sil, aby neustoupil ani o píď. Ani tehdy, když vypukl boj na život a na smrt, nepodnikl žádná bezpečnostní opatření: pyšný, unavený, neozbrojený a přece plný pohrdání vkročil do arény.

Logo|foto:Český rozhlas

Až do své smrti žil Robespierre v domě truhláře Duplaye, v malém nájemném pokojíku s oknem do dvora. Každé ráno časně vstal a dopřál si služeb kadeřníka, který mu napudroval vlasy. To byl jediný přepych jeho života - nikdy jej nespatřili jinak, než s dokonale vyčesanou napudrovanou parukou. Do Konventu chodil pěšky a bez osobní stráže, v poledne se vracel na oběd k Duplayovým. Střídmě jedl, nechodil do společnosti, nepil, jen neustále pracoval. Žil pouze pro jedinou věc: pro revoluci, přesněji řečeno, pro svoji představu revoluce. Těžko jej dnes soudit, když už to udělali tak mnozí. Jistě, byl intelektuálně arogantní, věřil ve svoji neomylnost, rád slyšel hlasy pochlebníků. Ale všem imponovala jeho pevnost, byl prostě Nepodplatitelným fanatikem své chiméry. "Robespierre to dotáhne daleko," prohlásil kdysi jiný významný politik té doby, Mirabeau, "věří všemu, co říká". Zato ostatním Robespierre příliš nevěřil a atmosféra podezírání kolem něj vytvořila prostor, v němž něhu a cit nahradila samota a hrůza.

Logo|foto:Český rozhlas

Tento muž se po smrti Héberta a Dantona stal pánem Francie. Členové Výboru veřejného blaha se ztráceli za diktátorem, jenž "triumfoval v teroru a ctnosti", jak prohlásil Maurois. Jenže teror přestal být nástrojem, který něco řešil. Ti, kdo se jej neobávali, začali jím být unaveni. A stejně tak je unavoval jeho hlavní nositel. Ten snad ale ztratil smysl pro míru. Vyprovokoval všechny svým projevem o potřebě dalších čistek ve výborech a pak jim poskytl jednodenní odklad, aby se stačili připravit. Nechtěl si špinit ruce beztak zbrocené krví? Konkrétní obvinění skutečně připravil Saint Just, Robespierrův kolega, ale 9. thermidoru, tedy přesně před 210 lety, svůj projev nemohl dočíst. V následujícím zmatku byly výkřiky "pryč s tyranem" tentokrát adresovány samotnému Robespierrovi. Ještě se podařilo Komuně načas osvobodit skupinku kolem Robespierra, ale ten váhal. Nemohl se rozhodnout, zda má povolat své stoupence do zbraně a pak již bylo pozdě. Při druhém zatýkání se Maxmilien Robespierre pokusil zastřelit, ale kulka mu pouze rozdrtila dolní čelist. Později se vedly spory o to, zda jej postřelil jeden ze zatýkajících, četník Mérda, ale pro první variantu svědčí více dokladů. Aniž by mohl vystoupit se svědectvím ve svůj prospěch, byl následujícího dne spolu s bratrem a dalšími stoupenci včetně Saint Justa, Maxmilien Maria Isidor Robespierre sťat gilotinou. Bylo mu 35 let a dva měsíce a na svém kontě měl desetitisíce mrtvých. Přitom se narodil jako "mírný, citlivý a plachý". Pak se vyznejte v lidech. Hezký den!